Back

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements                


 

Napětí na rusko-ukrajinské hranici: střetům mezi imperialistickými státy může učinit přítrž jen proletariát

 

 

Dne 1. prosince Spojené státy prostřednictvím ministra zahraničí Blinkena uvedly, že mají „důkazy“ o „významných aktech agrese proti Ukrajině“ ze strany Ruska, jednoho z hlavních soupeřů USA v rámci soupeření imperialistických zemí. Je to Anthony Blinken, kdo ukazuje svaly a slibuje Rusku, že za to draze zaplatí (1). Co je důvodem této již několikáté výměny provokací a dalších více či méně otevřených výhrůžek? (2) Jde o masivní rozmístění ruských vojsk na rusko-ukrajinské hranici, za kterým Kyjev viděl předstupeň možné invaze Ruska na východ Ukrajiny. Na druhé straně Rusko obviňuje Ukrajinu, že většinu svých vojáků soustřeďuje ve východní oblasti Ukrajiny.

Toto rusko-ukrajinské napětí není v žádném případě novinkou. Od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny na Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) v prosinci 1991 v rámci Minské dohody, která znamenala rozpad tohoto státu, napětí mezi Ukrajinou a jejím mocným sousedem stále roste. Vyvrcholením této konfliktní atmosféry byla v roce 2014 údajná „revoluce“, kdy se proevropské hnutí „Euromajdan“ a ukrajinští nacionalisté postavili proti proruskému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi, kterého nakonec sesadila hnutí ulice. Konflikty velmi rychle vykrystalizovaly ohledně regionu Donbas na východě Ukrajiny, který je ze 40 % ruskojazyčný a kde se historicky nachází těžký průmysl, zejména v okolí měst Doněck, Makelevka, Kramatorsk a Gorlovka.

Tento region je tudíž strategický jak pro Rusko, které dlouhodobě těží coby odbytiště této průmyslové výroby, tak pro Ukrajinu, jejíž významná část bohatství – 25 % celkového bohatství země pochází z doněckých továren – pochází právě z tohoto regionu a jeho průmyslové struktury. Od února 2014 vypukly demonstrace proti Majdanu ve městech na východě Ukrajiny, především v Donbasu a na Krymu. Ten měl být připojen k Rusku, což bylo schváleno v referendu, které se konalo v březnu 2014 a v němž se 96,77 % hlasujících vyslovilo pro připojení poloostrova k Rusku. Ukrajina a mezinárodní společenství toto referendum neuznávají a považují ho za zfalšované a v rozporu s mezinárodním právem, neboť krymský parlament, který stál u zrodu referenda, je považován za nelegitimní. Region Donbasu je zároveň dějištěm skutečné občanské války mezi ukrajinskou vládou a separatistickými republikami Doněck a Lugansk, dvěma loutkovými státy, které nejsou uznávány mezinárodním společenstvím, dokonce ani Ruskem, jež jim však v rámci konfliktu poskytuje vojenskou podporu. Tento konflikt, který si vyžádal více než deset tisíc mrtvých, je od té doby považován za „konflikt nízké intenzity“, přesto od začátku bojů vyhnal z domovů více než jeden a půl milionu lidí.

Právě v tomto kontextu „hybridní války“, tj. střetu, v němž se prolínají konvenční vojenské operace, nepravidelná válka a kybernetické útoky, probíhá toto nové vojenské nasazení obou protagonistů. Skutečný cíl této rozepře přesahuje rámec samotných rusko-ukrajinských vztahů; ve skutečnosti souvisí s obavami Ruska ze vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance (NATO), vojenské aliance sdružující 30 států, z nichž většina je evropských, pod nadvládou jejich amerického patrona. Po integraci pobaltských států v roce 2004 se Rusko přirozeně obává, že se k této organizaci připojí další z jeho pověstného tzv. „blízkého zahraničí“ (3), což považuje za přímé ohrožení svých životních zájmů. NATO se naopak v této věci okamžitě postavilo na obranu Ukrajiny a ústy svého generálního tajemníka Jense Stoltenberga, člena norské Strany práce, prohlásilo: „Jsme i nadále odhodláni poskytovat Gruzii a Ukrajině politickou a praktickou podporu“ (4).

Navzdory tomu, co tvrdí buržoazní tisk (5), však členské státy NATO netvoří jednotnou frontu. Jak ukázali Karel Marx a Friedrich Engels, konkurence je neodmyslitelnou součástí kapitalistického výrobního způsobu a buržoazního řádu. Friedrich Engels v knize „Postavení dělnické třídy v Anglii“ napsal: „Konkurence je nejdokonalejším výrazem války všech proti všem, která zuří v moderní občanské společnosti. Tato válka, válka o život, o existenci, o všechno, v nejhorším případě tedy také válka na život a na smrt, se nevede jen mezi jednotlivými třídami společnosti, nýbrž i mezi jednotlivými příslušníky těchto tříd; každý někomu překáží, a proto se také každý snaží všechny, kdo mu stojí v cestě, vytlačit a sám se postavit na jejich místo. Dělníci si vzájemně konkurují zrovna tak, jako si vzájemně konkuruje buržoasie.“ (6)

Tedy to, co platí pro kapitalistické podniky, platí také pro imperialistické státy. Ačkoli je tedy NATO od svého vzniku pod hegemonistickou nadvládou svého severoamerického patrona, některé opoziční póly se snaží hájit strategickou orientaci, která se může lišit od té americké. To je případ zejména Německa, které se staví proti Spojeným státům v otázce vstupu Ukrajiny do NATO. Postoj Německa vůči jeho spojencům v NATO je nepochopitelný, pomineme-li společné hospodářské zájmy Německa a Ruska. Věrni Marxovu materialistickému pojetí dějin nadále zdůrazňujeme váhu ekonomických determinací při utváření meziimperialistických vztahů.

Projekt Nord Stream 2 je nejdůležitějším symbolem hospodářských vazeb mezi Ruskem a Německem. Tento plynovod spojující obě země přes Baltské moře, jehož práce byly dokončeny v září 2021 po několika letech dlouhého a obtížného zrodu, zejména kvůli odporu USA vůči tomuto projektu, má za cíl zásobovat evropský kontinent plynem pocházejícím z Ruska. Právě tyto ekonomické vztahy jsou vysvětlením nedávného odmítnutí Německa prodeje zbraní Ukrajině, které si nechtělo znepřátelit Rusko, tohoto významného obchodního partnera. V květnu 2021 tak „německé úřady využily práva veta v rámci NATO, aby zabránily dodávkám zbraní Kyjevu, a zablokovaly dodávku 90 amerických pušek Barrett M82 a 20 pušek EDM4S-UA určených proti dronům z Litvy. Ukrajina o to požádala na začátku roku 2021 v rámci Agentury NATO pro podporu a zásobování (Nato Support and Procurement Agency)“ (7). 

Toto napětí na rusko-ukrajinské hranici poukazuje na rozpory, které se odehrávají v rámci složité meziimperialistické hry, při nichž by střety mezi Západem a Ruskem neměly přehlušit otázku poměru sil a vnitřních problémů uvnitř samotných imperialistických uskupení. Spíše než obrana takzvaných západních hodnot před ruským „neliberalismem“ nebo integrita suverénních států jsou to vlastní ekonomické zájmy imperialistických států, které určují geostrategickou a geopolitickou orientaci a zdůvodňují tyto nevyhnutelné a údajně nepředvídatelné rozkolísání a další „zrady“, jako v případě amerických ponorek prodaných Austrálii.

Zatím se zdá, že tato konfrontace je stále jen diplomatická a verbální a že žádný ze států doopravdy netouží po ozbrojeném nebo dokonce jen ekonomickém konfliktu. A tak hned v závěsu za hřměním ministra zahraničí Blinkena, který prohlásil: „Dali jsme Kremlu jasně najevo, že podnikneme odvetná opatření, zejména sérii vysoce účinných ekonomických opatření, od nichž jsme v minulosti upustili“, tento samotný ministr rychle zdůrazňuje, že „diplomacie je jediným zodpovědným způsobem, jak tuto potenciální krizi vyřešit“. Stejně tak se Vladimir Putin snažil zmírnit ruskou válečnickou horlivost a rovněž se vyslovil pro diplomatické řešení. „Navrhujeme zahájit zásadní jednání o této věci. (…) Potřebujeme právní záruky, protože naši západní kolegové nedostáli řádně svým ústním závazkům,“ zdůraznil Putin (8).

Pokud však současná epizoda nepovede přímo k vojenské konfrontaci, lze s jistotou říci, že v nepříliš vzdálené budoucnosti budou ekonomické a geopolitické rozpory takové, že si vyžádají ozbrojený zásah a přímou konfrontaci. Navzdory nadějím buržoazně demokratických pacifistů všeho druhu nemůže být kapitalismus faktorem míru, usmíření mezi národy nebo zklidnění. Jak uznal francouzský reformní socialista Jean Jaurčs, „kapitalismus nese válku jako mrak bouři“. Ukrajina je jedním z míst, která se mohou stát ohniskem imperialistické války, když mezinárodní napětí vystupňované ekonomickou krizí znovu požene velké imperialistické mocnosti ke třetímu světovému konfliktu. Hrozivá „mračna“ se nadále stahují, ale ještě nejsme v předvečer takového konfliktu; navíc ještě nejsou pevně stanoveny budoucí válečné aliance: budou se Rusko a USA schopny dohodnout proti Číně, nebo se zhmotní rusko-čínská osa proti USA atd.? Imperialistické kruhy bezpochyby zvažují všechny hypotézy a připravují války v Evropě, jak dokazují francouzští vojenští představitelé (9).

Bez ohledu na imperialistické rozpory a jejich důsledky je pouze jedna společenská třída schopna navždy skoncovat s válkou a učinit z bratrství mezi lidmi víc než jen bláhový sen. Je pravda, že proletariát, zejména na Ukrajině a v Rusku, má v současné době největší potíže bojovat na třídním základě, protože je utopen v mezitřídních nebo maloburžoazních bojích, oklamán demokratickými přeludy a ochromen nacionalistickou propagandou. Rozpory, které jsou vlastní kapitalistickému výrobnímu způsobu, však samozřejmě tak jako den následuje po noci, nemohou neprobudit tohoto spícího obra a přimějí jej k tomu, aby se zcela rozešel s buržoazií a jejími služebníky a znovuvytvořil své třídní organizace: pak pod vedením své třídní strany bude schopen vést konečný boj proti kapitalismu.

 

Ani kapka proletářské krve na obranu buržoazních hranic a národní suverenity!

Za sjednocení proletářů Ruska, Ukrajiny a dalších zemí proti kapitalismu a imperialismu!

Za obnovení třídního boje s vidinou mezinárodní komunistické revoluce, aby lidstvo bylo schopno navždy skoncovat s válkami!

 


 

(1) Viz „Tensions entre la Russie et l’Ukraine : troupes massées ŕ la frontičre, Moscou mis en garde par Washington… Le point sur la situation“, Le Monde, 1/12/21

(2) Připomínáme, že o několik měsíců dříve Joe Biden označil Vladimira Poutina za „vraha“, čímž vyvolal podobné reakce Ruska a potvrdil skutečnou diplomatickou studenou válku mezi oběma mocnostmi.

(3) V ruské geopolitické doktríně se tzv. blízkým zahraničím rozumí členské státy Společenství nezávislých států (SNS), struktury vytvořené v roce 1991, která nahradila SSSR.

(4) Viz „Tensions entre la Russie et l'Ukraine“, Le Monde, cit.

(5) Například tento článek v budovatelském titulu deníku Le Monde: „Les pays de l’OTAN unis face aux ‚intimidations‘ de la Russie en Ukraine“ z 21. 12. 2011.

(6) Engels Bedřich, Postavení dělnické třídy v Anglii, 1844, kapitola „Konkurence“, Marx Engels Spisy, sv. 2, SNPL, Praha 1957, s. 311.

(7) Viz tento článek ukrajinské státní tiskové agentury Urkinform: „L’Ukraine mčne des pourparlers avec l’Allemagne pour débloquer l’achat des armes par l’intermédiaire de l’Agence de soutien et d’approvisionnement de l’OTAN par l’intermédiaire de l’Agence de soutien et d’approvisionnement de l’OTAN“, www.ukrinform.fr, 14. prosince 2021.

(8) Viz „Tensions entre la Russie et l'Ukraine“, Le Monde, cit.

(9) Viz „Vents de guerre en Europe“, Le Proletaire č. 542, 2021

 

 

Mezinárodní komunistická strana  (il comunista, le prolétaire, el proletario, Proletarian)

( 25. prosince 2021 )

www.pcint.org

 

Top

Back to Statements

Back to Archives