„Intersyndicale“ („kartel“ tvořený největšími odborovými federacemi) svolal další „akční den“ proti důchodové reformě; podle nové předsedkyně odborové konfederace CGT (druhá nejpočetnější) Sophie Binetové „boj ještě není ztracen“ (Le JDD, 4. 6.). Ve skutečnosti je boj prohraný, jakmile je jeho osud svěřen těm, kteří bojovat nechtějí! „Intersyndicale“ od počátku nepovažoval mobilizaci za nic jiného než nátlakový prostředek s cílem zahájit dialog s vládou a dělat doprovod parlamentní frašce; hrdě prohlašoval, že „se snažil o zachovat pokojnou, slavnostní a lidovou mobilizaci“ (prohlášení „Intersyndicale“, 2. 5. 2023), a pro den 6. května si nekladl jiný cíl než „aby se všichni zaměstnanci mohli vyjádřit před poslanci“ (!); oznámil, aby se [odbory] „setkávaly všude s poslanci a vyzvaly je k hlasování pro návrh zákona“ (viz stejné prohlášení), jehož autor přiznal, že i kdyby byl schválen, k ničemu by to nevedlo… Parlamentní kreténismus (jak tomu říkal Marx) na n-tou! Binetová běduje, že pokud bude tento navrhovaný zákon obejit, „občané si mohou klást otázku, zdali jsou naši poslanci vůbec k něčemu“ (Le JDD, taktéž). Ve skutečnosti jsou poslanci, parlament a celý demokratický systém pro proletáře a jejich požadavky k ničemu; naopak slouží k tomu, aby je odváděly od jediného způsobu, jak dosáhnout jejich naplnění: a sice od otevřeného boje, od stávek útočících na kapitalistické zisky a hladký chod státu. Skutečný boj není veselí a slavnostní dýchánek! Tím, že „Intersyndicale“ pomáhá šířit tím nejabsurdnějším způsobem víru v přednosti parlamentní akce, že vykřikuje o „demokratické krizi“ (odvolávajíce se na článek 49-3 ústavy umožňující vládě prosazovat zákony bez hlasování), že zastírá skutečnost, že buržoazní demokracie má v podstatě protiproletářskou funkci, znovu dokládá svůj odpor ke skutečné obhajobě proletářských zájmů.

Demokracie je založena na lži, že všichni občané jsou si rovni a že všichni mohou stejně vyjádřit a dosáhnout svých snah prostřednictvím demokratických institucí. Skutečnost je však zcela jiná: existují mocní kapitalisté, kteří utvářejí veřejné mínění, a moci zbavené masy; občané jsou rozděleni do společenských tříd s protichůdnými zájmy a kapitalistická třída, která vlastní veškeré bohatství, zformovala instituce, od parlamentu po stát, tak, aby hájily její zájmy a její nadvládu nad společností. V tomto kontextu je rozhodující buržoazní institucí, která soustřeďuje veškerou moc vládnoucí třídy, stát, přičemž parlament má v tomto ohledu pouze podružnou roli, parlamentní cirkus slouží především k oblbování obyvatelstva.

PROLETÁŘSKÝ TŘÍDNÍ BOJ JE KLÍČEM K VÍTĚZSTVÍ

Uchylovat se k buržoazním institucím je proto pro proletáře nebezpečnou slepou uličkou, opravdovou pastí a klamem. Jediným způsobem, jak se ubránit buržoazním útokům a získat pro sebe ústupky, je otevřený a odhodlaný boj, jak to nedávno po více než dvou měsících stávky a odolávání zastrašování a policejním útokům dokázaly dělnice ve Vert Baudet (department Nord). To však není cesta, kterou nastiňuje „Intersyndicale“: neodvolatelně lpící na spolupráci tříd a sociálním dialogu spěchali odboroví předáci na schůzku s premiérem a připravují se nikoliv na boj, ale na „společné návrhy“, o nichž se má jednat, aby „byly zohledněny zájmy zaměstnanců“. Pokud proletáři nechtějí, aby jejich obavy byly jen polehoučku zohledněny, ale chtějí, aby bylo dosaženo jejich základních požadavků, týkajících se důchodů a mezd, mohou toho dosáhnout pouze skutečným bojem, nikoli prostřednictvím demokratických institucí nebo opakovaných manifestací-promenád. A tento boj musí být veden na třídním základě, nezávisle na stoupencích politiky mezitřídní spolupráce, pomocí metod a prostředků třídního charakteru sjednocujících všechny proletáře, mladé i staré, Francouze i přistěhovalce, muže i ženy, pracující i důchodce, zaměstnané i nezaměstnané, proti šéfům a buržoaznímu státu. Toto je klíč k vítězství v nadcházejících bojích proti „reformám“ a zákonům namířeným proti zaměstnancům, které slibuje vláda za situace, kdy inflace nadále snižuje životní úroveň, což činí boj za mzdy nezbytným.

Za třídní boj proti všem buržoazním útokům!

Za obnovení revolučního boje proti kapitalismu ve spojení s proletáři všech zemí!