Francie

Boj proti policejnímu násilí je možné vést pouze na antikapitalistických základech!

Nahelova vražda vyvolala revoltu mladých lidí v proletářských čtvrtích po celé Francii potom, co video prokázalo lži policie, a to i v menších městech. Tato vražda je pouhým posledním zločinem v nekonečném seznamu (1); je součástí všeobecné praxe šikany, represe a útlaku ze strany buržoazních „pořádkových sil“, zejména vůči proletářské mládeži, a to především, je-li cizího původu: policejní rasismus již není třeba dokládat. Francouzská imperialistická buržoazie, která drancuje bohatství zemí pod svou nadvládou, vždy uplatňovala rasismus ze strany státu k vytváření rozdílů uvnitř pracující třídy, jež přiživovala ideologickými kampaněmi a četnými protiimigračními zákony. Cílem je určit obětního beránka pro sociální problémy proletariátu a přitom zvýšit tlak na pracující třídu, aby se tak oslabila její schopnost klást odpor. Ve skutečnosti jsou všichni proletáři vystaveni zastrašování ze strany buržoazního státu a všichni jsou potenciálním terčem represí, jakmile se postaví proti vládním iniciativám a kapitalistickým zájmům, jak ukazují různá nedávná bojovná hnutí: hnutí žlutých vest, boj proti důchodovým reformám, Sainte-Soline (kde úřady zmobilizovaly tisíce policistů, aby potlačili odpůrce stavby vodní nádrže, kterou chtěli velkozemědělci, a způsobili zranění téměř 200 lidí, z nichž jeden skončil v kómatu), stávkové pikety napadené policií nebo v poslední době potlačování nepokojů. Jestliže za současné vlády represe zesílily, praktikovaly je všechny předchozí vlády, ať už pravicové či levicové; zákon uvolňující používání zbraní při silničních kontrolách přijala socialistická Hollandova Vallsova vláda (pod záminkou boje proti terorismu!). Aniž bychom zacházeli příliš do minulosti, po celá desetiletí se policejní zločiny pravidelně objevovaly ve zprávách a jejich pachatelé byli nejčastěji soudy osvobozeni.

POLICEJNÍ NÁSILÍ A REPRESE JSOU CHARAKTERISTICKÉ PRO KAPITALISTICKÝ REŽIM. ZMIZÍ SPOLU S NÍM!

Policejní násilí není „přehmatem“, „politováníhodnou výjimkou“, ale nezbytným a cíleným důsledkem úlohy policie v této společnosti, ať už má vláda jakékoli politické zabarvení: jde o obranu buržoazního řádu a kapitalistického systému, především proti proletariátu a všem utlačovaným. Boj proti policejnímu násilí je proto možné vést pouze z antikapitalistické a proletářské perspektivy. Vést jej ve jménu demokracie a laskavě žádat buržoazní vládu, aby „naslouchala“ požadavkům a podnikla „konkrétní kroky“ k reformě policie, je naprostý nesmysl. Ještě horší je, že to odzbrojuje proletáře, ať už mladé nebo staré, tím, že je přivádí věřit, že by takto bylo možné vydobýt si jisté ústupky, namísto aby si je vybojovali otevřeným bojem. Strach z rozpoutání proletářského hněvu bude vždy mnohem mocnější brzdou proti výpadům poskoků buržoazie než mírumilovné apely na vládu!

Jedinou neiluzorní cestou k ukončení policejního násilí a všech buržoazních zločinů je znovuobnovení organizovaného revolučního třídního boje proti kapitalismu. Prvními bezprostředními kroky jsou podpora obětí represí a solidarita se všemi ohroženými proletáři; ty jsou nezbytné k semknutí řad proletariátu proti buržoazii a jejímu státu. Další kroky spočívají v opětovné reorganizaci třídního charakteru samotného proletariátu a znovuobnovení jeho revoluční strany, která povede boj až do svržení vražedného kapitalismu! 

(1) Nahel je sedmnáctiletý chlapec, kterého 27. června chladnokrevně zavraždil policista v Nanterre na předměstí Paříže. Jedna z odborných internetových stránek zjistila, že za necelé čtyři roky došlo ve Francii k více než 5 000 více či méně závažných případů policejního násilí – to je číslo, které je nižší než skutečnost. Viz violentepolicieres.fr.