Španělsko. Murcia: třináct mrtvých při požáru několika diskoték, nevyhnutelná tragédie?

V neděli 1. října zemřelo při požáru tří diskoték v průmyslové oblasti Las Atalayas v Murcii třináct lidí. Podle tiskových zpráv požár vznikl v jedné z diskoték, která samotná byla rozdělena na dvě různé části, a odtud se rozšířil na ostatní. Během několika minut plameny pohltily veškerý hořlavý materiál nacházející se v těchto podnicích, střecha jednoho z nich se zřítila a to v souvislosti s charakteristikou tohoto typu podniků, tj. uzavřených a přeplněných atd., proměnilo tyto diskotéky v peklo, z něhož se třinácti lidem nepodařilo vyváznout živí.

Po tragédii se mezi truchlícími pozůstalými objevuje lítost nad takovým strašným neštěstím. Všechny místní, regionální a státní orgány projevují okázalou solidaritu nebo nabízejí, jako prezident regionu Murcia López Miras, „veškeré složky veřejné služby regionu“ postiženým. Mezitím však z incidentu přímo obviňují společnost, která areál vlastní, a zahajují tomu odpovídající právní ofenzívu, aby dokázaly, že za událost nese výhradní odpovědnost.

Avšak z tisku samotného vyplývá, že vinu na tom, co se stalo, nese jak zmíněná společnost, tak i tyto „orgány“. Podle deníku El País existují dvě protikladné verze. Na jedné straně murcijská radnice tvrdí, že areál, v němž vypukl požár, byl sice otevřen od roku 2008, ale před několika lety prošel tak rozsáhlými úpravami, že přišel o povolení k provozu, protože nebylo možné zajistit bezpečnost při akcích, jako byla ta oné neděli. Společnost vlastnící prostory se proto dopustila trestného jednání tím, že ponechala podniky otevřené, pořádala v nich večírky atd. Příčinou požáru bylo podle obce nedodržení zákona ze strany majitelů, kteří by měli nést vinu za tuto událost. Naopak společnost, která je vlastníkem, tvrdí, že měla povolení k zahájení provozu, ale že toto povolení při požáru shořelo.

Je zřejmé, že společnost má přímý zájem na tom, aby tvrdila, že pro provoz zařízení existovalo odpovídající právní krytí, a že proto při neporušení obecních předpisů, bez ohledu na příčinu požáru, je zde spoluodpovědnost s obecními orgány, a to minimálně v případě možných bezpečnostních nedostatků. Odtud tvrzení, že licence existuje, ale že shořela: jedná se o obranu proti přitěžující okolnosti, která může vést k trestní odpovědnosti za to, co se stalo.

Městská rada se snaží akcentovat neexistenci povolení. To je však v konečném důsledku nepodstatná skutečnost. Zaprvé proto, že, jak každý ví, bezpečnostní kritéria, která musí být splněna pro získání povolení k zahájení provozu, nezaručují, že nemůže dojít k požáru, jako byl ten, k němuž došlo v neděli. Kolik budov a provozoven s řádnými právními náležitostmi shořelo, aniž by zabezpečení, kterou obce od majitelů vyžadují, stačila k tomu, aby se tomu zabránilo? Požadovaná bezpečnostní opatření jsou minimální. Úřadům jde především o to, aby nebránily vzniku a provozu podniků, nenutily je k „nadměrným“ investicím do zabezpečení, protože by zvýšily náklady, které by snížily lákavost pro zahájení podnikání. Za druhé, chybějící povolení k provozu podniku je považováno pro daný požár za určující, protože to byla právě nedostatečná bezpečnostní opatření, co obec přimělo k jeho odnětí… Proč bylo tedy firmě přesto povoleno provozovat činnost? Podle tisku to byla v lednu 2022 městská rada, která zrušila dříve existující povolení. Proč tedy téměř o dva roky později technici nebo městská policie provozovnu ještě nezavřeli? Protože stejně jako není po majitelích tohoto typu podniků prakticky nic vyžadováno pro získání povolení k provozu, tak není nic vyžadováno ani po jeho nezískání.

Obec ovšem oznámila, že zahájí vyšetřování, aby zjistila, proč provozovna zůstala otevřená, přestože neměla povolení… Může ale někdo se zdravým rozumem uvěřit tomu, že by to byla nějaká tajemná skutečnost? V dnešní době má i ta nejmenší obecní rada obrovské kontrolní možnosti. Radnice kontrolují místní policii a mají oporu v národní policii a civilní gardě. Mají k dispozici záznamové prostředky, které byly před několika desetiletími nemyslitelné, systémy pro sledování osob a jejich aktivit, sítě kamerových systémů rozprostřené po celém území… Jakožto představitelé státu mají za úkol zajišťovat jeho represivní funkci a k výkonu tohoto dohledu disponují téměř nevyčerpatelnými zdroji. Myslet si, že obec tak velkého města, jako je Murcia, neměla dostatek prostředků na to, aby zavřela nějakou provozovnu, která nedodržovala obecní předpisy, je zcela absurdní.

Buržoazní stát je schopen trestat, pronásledovat, represivně potírat atd. širokou škálou prostředků. Jeho donucovací síla neustále roste a rozvíjí se na všech úrovních: od individualizovaného sledování občanů až po zvládání mas při velkých událostech. A tato stále rostoucí represivní schopnost je odůvodňována argumenty, že jejím úkolem je ochrana obyvatelstva, předcházení neštěstím, ať už zapříčeněným (útoky apod.), nebo „přírodním“.

Kde je tato ochrana, když na diskotéce, která podle prohlášení samotné městské rady neměla být otevřena, zemřelo třináct lidí? Nikde: buržoazní stát, stát kapitalistické třídy, který se prezentuje jako garant obecného blaha, je naprosto neschopný plnit úkoly, které si nárokuje. Pod jeho taktovkou se stále opakují katastrofy, jako byla ta v Murcii. A není to jen proto, že existují zkorumpovaní úředníci a zkorumpovaní podnikatelé, kteří jsou schopni zfalšovat povolení nebo zavírat oči nad tím, když neexistuje, ale proto, že tento samotný stát na žádné ze svých úrovní nikdy nebude systematicky vystupovat proti buržoazii, nebude se vměšovat do jejích záležitostí, nedotkne se jejích zdrojů příjmů. A nezáleží na tom, jaká je situace, jaké riziko s sebou nese a jaké může mít důsledky: buržoazní stát tu od toho není, nemá tyto funkce. Nanejvýš na takové neštěstí zareaguje, pošle postiženým lidem prostředky a zdroje (což je obvykle jiný typ jím sponzorované podnikatelské aktivity, byť tentokrát přímo), ale nic víc. Představa státu jakožto subjektu nadřazeného zvláštním zájmům, který je schopen korigovat (nebo potlačovat) sobecké excesy jakéhokoli jednotlivce či firmy, poskytovat jakýsi společný náhled, který dokáže překonat případná zneužití… je pouhou lží.

Před několika týdny se v oblasti mezi jihem Madridu a severem Toleda prohnaly přívalové deště. Jak je známo, záchranné složky pomocí rádiového signálu rozeslaly obyvatelstvu do mobilních telefonů varovnou zprávu s výzvou, aby neopouštělo své domovy. V okamžiku, kdy tak učinily, deště devastovaly části některých vesnic v oblasti a odnášely mosty a domy, které byly po desetiletí stavěny na starých vyschlých korytech řek a potoků. Dva lidé zemřeli. „Autority“ si byly plně vědomy toho, že v oblasti, kde se deště vyskytovaly, se nachází množství budov, které jsou potenciálně životu nebezpečné kvůli zaplavení, vlivu stojaté vody apod. Ale namísto evakuace, vynaložení dostupných prostředků k zabránění ohrožení obyvatelstva… rozeslaly varovnou sms a nechaly věcem volný průběh.

Zastrašování, potlačování atd. To jsou funkce buržoazního státu. Evakuovat město nebo zavřít diskotéku? V jejich hrůzném účetnictví jsou takové náklady vyšší než příjmy. Peníze mají větší cenu než jakýkoli lidský život.

Je to kapitalismus, v němž vždy platí pouze zákon hodnoty, maximalizace zisku a jeho zvyšování, který způsobuje hrozící rizika. Diskotéky, noční kluby jsou budovány (což samo o sobě představuje obrovské riziko pro návštěvníky), protože je třeba obrátit frustraci a únavu, které život v kapitalismu produkuje, v „regenerační“ konzum spočívající na úniku z reality. Tyto kluby přinášejí svým majitelům obrovské zisky prodejem alkoholu, drog atd. a prostřednictvím dunivé hudby a světel usnadňují návštěvníkům navození stavu podobnému transu. Tento prospěch si nenechá žádný podnikatel odepřít ve jménu bezpečnosti, náležitostí pro provoz apod. A tento důsledek takového počínání třeba ve formě požáru, jako byl ten v Murcii, nazývají katastrofou, třebaže ve skutečnosti je to vlastně normální důsledek fungování věcí pod kapitalistickým režimem.

3. října 2023