Stávka přístavních dělníků v montrealském přístavu: dělníci opět rozdrceni mimořádnou legislativou

Po pouhých několika dnech trvání stávky na konci dubna byli dělníci v montrealském přístavu nuceni vrátit se do práce z důvodu existence účelového zákona, který nutí pracující vrátit se do práce nebo čelit pokutě až 100 000 kanadských dolarů za každý den „protiprávního jednání“. Navíc podle tohoto ohavného „Zákona o zajištění obnovení a pokračování provozu v montrealském přístavu“ bude o obsahu příští kolektivní smlouvy rozhodovat mediátor – arbitr. Tímto je možné říci následující: kanadská demokracie již neuznává právo zaměstnanců na stávku na obranu svých pracovních podmínek, které jsou již více než 40 let neustále napadány.

ROZČÍLENÍ A BOJOVNÝ DUCH

V montrealském přístavu je 1 150 přístavních dělníků od prosince 2018 bez smlouvy a nikdy se jim nepodařilo s vedením dohodnout. Požadavky odborů byly především proti změnám v rozdělení směn, které chtěli šéfové vnutit svým zaměstnancům, kteří se již tak musí potýkat s nestabilními směnnými rozpisy, což velmi ztěžuje sladění práce a rodiny. Již v srpnu dohnala neústupnost šéfů dělníky ke stávce (na dobu 10 dnů), která byla poté po dosažení principiální dohody odložena. Protože však vedení nebylo ochotno ustoupit, členové odborové buňky CUPE Local 375 hlasovali 26. dubna více než 99% většinou pro časově neomezenou generální stávku. Veškerý tento bojovný duch však neměl příliš velkou váhu tváří v tvář represivním opatřením kanadské vlády, která neváhala ani vteřinu a přijala zvláštní zákon s cílem stávkující zlomit; ten byl přijat Dolní sněmovnou ve středu 29. dubna večer.

NORNA, NIKOLI VYJÍMKA

Je zřejmé, že „účelové zákony“ jsou nyní v Kanadě běžnou záležitostí. Podobný zákon zlomil zaměstnance pošt již v roce 2018. V roce 2017 to byli právníci státní správy, kteří se stali obětí zákona přijatého provinční vládou. V roce 2015 to byli zaměstnanci Canadian Pacific, které zlomila federální vláda. A tak stát, který sám zakotvil právo zaměstnanců na stávku coby demokratické právo, se nyní neštítí vzít ho těm nejbojovnějším složkám proletariátu, když se rozhodnou bojovat na obranu svých pracovních podmínek. Mnozí lidé jsou těmito zákony, které považují za nedemokratické, pobouřeni. A skutečnost, že tyto zákony byly v minulosti soudy zrušeny jako protiústavní, jejich postoj posiluje. To však není tento případ. Soudní rozhodnutí o neplatnosti mohou skutečně zabránit některým odborovým organizacím nebo jednotlivcům, na které se tyto zákony vztahují, v placení vysokých pokut, které jim byly uloženy, ale nijak nezabraňují tomu, aby tyto zákony naplňovaly svou skutečnou funkci, tedy aby rozbíjely hnutí, k čemuž ostatně vždy dochází. Pracující by si neměli dělat iluze, neboť ačkoli soudy se intenzivně snaží vzbudit dojem nestrannosti a rovnosti všech před zákonem, jedná se o buržoazní instituce, které slouží primárně k upevnění moci vládnoucí třídy. Dělníci se na ně při své obraně nemohou spoléhat.

Ve skutečnosti buržoazní demokracie v tomto hnijícím kapitalismu pouze sleduje svůj přirozený vývoj. V každé zemi s rozvinutým kapitalismem má buržoazní stát přirozeně tendenci se centralizovat a zavádět stále přísnější kontrolu nad dělnickými organizacemi. Dnes (a ostatně již nějakou dobu) se stát nezdráhá zneužívat své zákonodárné moci k potírání organizací, které se neprojevují tak poslušně, jak by si přál. V případě nutnosti neváhá zavřít jejich vedoucí představitele do vězení. V příštích letech budeme svědky toho, že tento proces bude ještě razantnější; nemůžeme doufat v návrat „skutečné demokracie“, o níž sní někteří liberálové, když vyzývají stávkující, aby se postavili na odpor mimořádným zákonům a vydali se všanc soudům. V takové situaci by dělníci neměli utíkat před skutečností, že rozpory mezi kapitálem a prací se budou jen zostřovat a že boj se musí vyostřit, aby dospěl ke konečné konfrontaci.

NEDOSTATEK BOJOVNOSTI VEDENÍ ODBORŮ

V případě přístavních dělníků je evidentní, že nebyli připraveni bránit se těmto zákeřným útokům ze strany státu. Skutečnost, že odborové organizace zastupující dělníky se podřizují účelovým zákonům, je významnou brzdou dělnických bojů. Je možné, že se dělníci budou muset v budoucích bojích připravit na to, že budou muset ignorovat státní hrozby a stávkovat protiprávně. Aby k tomu mohlo dojít, musí se boje rozšířit na stovky, ne-li tisíce dělníků. Je proto více než kdy jindy nutné vymanit se z rámce podnikového odborářství a sjednotit boje. Není však pravděpodobné, že by odboroví bossové projevili takovou odvahu. Řadoví pracující budou muset bojovat za to, aby buď přiměli své předáky konat, nebo aby si vytvořili paralelní organizace, které by byly schopny tento úkol plnit. V souvislosti s přístavními dělníky jsme velmi dobře viděli, jak jejich izolace umožnila buržoaznímu státu rozmetat jejich hnutí jak domeček z karet.

V Kanadě stejně jako jinde se proletáři budou muset vymanit z kolaborantského odborářství a budou muset bojovat a organizovat se na třídním základě!