Back

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements                


 

Španělsko

Proti vysokým životním nákladům, nízkým mzdám a zhoršujícím se pracovním podmínkám je jediným východiskem TŘÍDNÍ BOJ, nikoli symbolické akce či mobilizace odborářských delegátů

 

 

Dva hlavní španělské odborové svazy, CC.OO. a UGT, svolaly na příští čtvrtek 3. listopadu do Madridu demonstraci, prostřednictvím které chtějí od vlády a šéfů požadovat opatření, která by omezila ztrátu kupní síly, jíž trpí mzdy zaměstnanců, a flexibilitu při vyjednávání o budoucích pracovních předpisech, které budou zavedeny. Tato demonstrace je vyvrcholením řady symbolických akcí, jako byla shromáždění před sídlem zaměstnavatelů 7. října a shromáždění na pracovištích… Zde je onen věhlasný „horký podzim“, který slibovaly v létě, pokud se ekonomická situace výrazně nezlepší. Zde je vidět reálný smysl jimi vedených kampaní a dravosti, s jakou se vyjadřovaly v tisku a v televizi. Po několika setkáních, několika shromážděních, která se ale ve skutečnosti až na pár izolovaných podniků nekonala… je svolána demonstrace na čtvrtek a to na dobu, kdy je každý běžně v práci, tudíž je koncipována tak, aby se jí zúčastnili pouze delegáti odborů a ti, kteří mohou na pár hodin opustit svá úřednická místa.

 

A CO SE MEZITÍM STANE S PRACUJÍCÍMI?

 

Podle publikací samotných odborů Comisiones Obreras (CC.OO.) vzrostly do letošního léta ceny o 10,2 % a strukturální inflace o 5,5 %, zatímco mzdy vzrostly pouze o 1,33 %, což přestavuje pro 5,8 milionu pracovníků, kteří podepsali smlouvu, průměrně 2,42 % a u 4,8 milionu pracovníků, kteří smlouvu ještě nepodepsali, 0 % (z publikace Análisis de la inflación, kterou vydaly zmíněné CC.OO. v červenci letošního roku).

Od července se situace jen zhoršila. Ačkoli podle CC.OO. (a potvrzují to i poslední údaje národního statistického úřadu INE) je inflace posilována působením značných ziskových marží podniků vedle již tak výrazného trendu růstu cen coby důsledek měnové politiky ECB a FEDu, je politika tohoto svazu, UGT a ostatních malých organizací, které jej z donucení nebo z vlastní vůle následují, společným úsilím udržet mzdy na dostatečně nízké úrovni, aby nebrzdily růst španělské ekonomiky. Všechny nyní připravované dohody jsou založeny na nárůstu mezd, který je výrazně nižší než očekávaný růst cen. Stačí se podívat na poslední velké mobilizace, které odbory svolaly a které se soustředily na kovoprůmysl v Kantábrii, Orense a nyní v Biskajsku. Navzdory bojovnosti, kterou dělníci v těchto stávkách projevili, navzdory schopnosti udržet konflikt týdny a týdny… bylo ze strany CC.OO. a UGT, spoléhající na neocenitelnou podporu ministryně práce Yolandy Díazové, učiněno vše pro to, aby se tato síla proletariátu neproměnila v plné vítězství na půdě mezd. V Kantábrii tak byli zaměstnanci tlačeni k tomu, aby hlasovali (s výjimkou významné menšiny, která se vyslovila pro pokračování stávky) pro dohodu, která předpokládala zvýšení mezd o 4,2 % v roce 2022 (což ve skutečnosti představuje 6% pokles reálných mezd v tomto roce!). V Orense se pracujícím stále pro rok 2022 zvýší o 5 %, což je další pokles o více než šest procentních bodů. A pokud bude vše pokračovat jako doposud, uvidíme v nadcházejících týdnech, jak si CC.OO. vynutí další podobnou dohodu v hutním průmyslu v Biskajsku, a to navzdory bojovnosti a schopnosti bojovat, kterou proletáři hutního sektoru bezpochyby prokazují.

Jaká je tedy realita? CC.OO. a UGT se snaží krotit tlak proletářů, dělají vše pro to, aby udržely nízké mzdy, mnou si ruce při maření organizování stávek a mobilizací tam, kde nemohou zabránit jejich propuknutí, a ve výsledku vždy vystupují v jednotné frontě s vládou, aby prosadily hospodářskou politiku, kterou ve jménu národní buržoazie vyžadují. Dnes jsou to spory o mzdy, před deseti lety, během předchozí krize v letech 2008–2013, to byl fond pro nadbytečnost a snížení sociálních dávek… Každopádně vždy proti proletářské třídě.

 

VÁLEČNÁ PROPAGANDA I NA DOMÁCÍ PŮDĚ

 

Právě ve vládě je vyjádřena základní část tohoto úsilí na zeslabení tlaku pracujících a prosazení požadavků, které požadují šéfové a buržoazie. Tón tohoto každodenního boje proti proletariátu, propaganda, která předstírá, že vydává za výhody a vítězství porážky a kapitulace, které budou v příštích letech draze zaplaceny, je součástí propagandistického systému, jehož cílem je podepřít odborovou politiku a obměkčit pohled na její důsledky. Sociální demokracie Pedra Sáncheze, neostalinisté Yolandy Díazové a populistické zbytky Belarry a Montera si díky svým historickým zkušenostem osvojili schopnost užívat nezbytné propagandistické prostředky k prosazení protidělnických opatření, která situace vyžaduje. V době, kdy se tato opatření mohou zdát ještě relativně mírná v porovnání s těmi, která postihla zemi před deseti lety, má levicová koalice, která je u vlády, stále prostor k tomu, aby vykreslovala ne právě optimistickou situaci růžově… Ve skutečnosti si však připravuje munici a vhodné zálohy na dobu, kdy bude muset zasáhnout tvrdou rukou.

 

JEDINÝ MOŽNÝ ÚNIK VEN

 

Zatímco vláda a odbory předstírají konfrontaci se šéfy a zatímco předvádějí pouhé divadlo, jako tomu bylo ve čtvrtek 3. března v Madridu… zlověstná práce buržoazních sil, jak těch, které se jako takové projevují otevřeně, tak těch, které pracují mezi proletariátem, pokračuje v nezmenšené míře. Pracovní podmínky všech proletářů se drasticky budou zhoršovat, nejprve v oblasti mezd a poté v podobě propouštění, dalšího snižování sociálních dávek atd. A to bude trendem i v nadcházejících měsících, u všech kolektivních smluv, které budou podepsány, a u všech vládních iniciativ, které budou zahájeny.

Navíc se zhoršující se ekonomickou situací v důsledku války na Ukrajině je stále více nutné požadovat od proletariátu další oběti ve jménu národního hospodářství: „tvrdá linie“ vlády a šéfů bude vnucena. Borrel, historický představitel socialistického aparátu, ve své funkci  představitele Unie pro zahraniční věci již hájí opatření, o nichž se dříve či později bude hovořit i ve Španělsku: na prvním místě potřeby války, oběti ve prospěch vojenského úsilí, neúprosná regulace jakékoli opozice… To jsou formulace, které dnes mohou znít vzdáleně, ale jsou v myslích všech národních buržoazií.

Mluvit dnes o možnosti proletářské třídy tuto situaci zcela zvrátit je iluzorní. Kontrola politikou třídní spolupráce, která ovládá proletariát již desítky let – vyjádřená prostřednictvím demokratických mechanismů „účasti na státu“, parlamentních forem, které se přenášejí i na pracoviště, velkých odborových svazů integrovaných do aparátu státu atd. – je stále dost silná na to, aby proletariátu namlouvala, že i v situacích, kdy roste společenské napětí v důsledku všeobecného zhoršování životních podmínek, je jediným myslitelným možným prostředkem požadovat, aby buržoazie souhlasila s tím, že nebude mít příliš velké nároky, že bude zachovávat „společenskou soudržnost“… jedním slovem, že i ona bude respektovat politiku spolupráce.

Ale proletářská třída, vzhledem ke svému postavení a pozici, kterou zaujímá v kapitalistické společnosti, bude nevyhnutelně trpět důsledky vývoje nastalé situace. Ve skutečnosti se tak již děje, a to v podobě snižování mezd, zhoršování situace v oblasti zaměstnanosti, zvyšování nejistoty… A bude se tak dít ještě více, až budou zavedena více závaznější opatření, které eskalace války na Ukrajině bezpochyby přinese. A tato situace, která je nevyhnutelná, určitě přispěje k tomu, že se pomalu, ale jistě oslabí ty pouta, ta důvěra, a ta úcta k buržoazii, která se dnes zdá být neotřesitelná.

Nedávné stávky kovodělníků od Cádizu po Biskajsko, přestože byly poraženy společnou akcí sil oportunistických odborů a vládní propagandy, ukazují, že když jsou proletáři zatlačeni do boje a převezmou jeho vedení důrazně a odhodlaně, je vážně ohrožen sociální smír a zdánlivá norma, že se dříve či později podvolí svému nepříteli.

Tyto elementární a základní podněty k boji jsou základem, na který se musí vrátit schopnost proletářů k odporu (a v případě potřeby i k útoku). Bezpodmínečná obrana životních podmínek, boj vedený bez respektování pravidel, která vnucují šéfové a jejich političtí a odboroví spojenci, síla a třídní solidarita vůči legislativě, jejímž cílem je právě potlačit schopnost proletariátu k boji… To jsou lekce, které proletáři z různých odvětví a regionů v posledních měsících předložili zbytku třídy. Mobilizace dočasných a subdodavatelských pracujících v Cádizském zálivu, která přetrhala rozdělení a vzájemnou konkurenci, k níž jsou donuceni pracovními podmínkami vnucenými šéfy a odbory, třebaže se nezobecnila a neudržela v čase, byla příkladem této tendence k boji, který nabývá na síle, když se zevšeobecní použitím třídních prostředků a metod. Takovým příkladem byl krátce předtím dlouhý boj dělníků Tubacexu nebo nedávno proletářů z kovozpracujícího průmyslu v Orense a Kantábrii, kteří dokázali použít metody (pikety, střety se stávkokazy, odpor proti policii…), které se zdály být po desetiletí zapomenuty.

 

Proti odborové šaškárně a utlumování tlaku pracujících, které se snaží vnutit proletariátu!

Za nekompromisní obranu životních a pracovních podmínek!

Za návrat k prostředkům a metodám třídního boje

 

30. října 2022

 

Mezinárodní komunistická strana

Il comunista - le prolétaire - el proletario - proletarian - programme communiste - el programa comunista - Communist Program

www.pcint.org

 

Top  -  Back to Statements  -  Back to Archives  -  Back to texts in czech