Back

Prises de position - Prese di posizione - Toma de posición - Statements                


 

Spojené království

Buržoazie útočí na bojující proletáře posilováním svého právního a represivního protistávkového arzenálu!

 

 

V předchozím prohlášení ze srpna 2022 (1) jsme popsali a odsoudili patovou situaci, v níž stát a jeho převodové páky na obranu sociálního smíru, odborové orgány, uvrhly proletáře, aby hájili všeobecné zájmy britského kapitalismu.

Ačkoli jsou proletáři dokonale pod kontrolou oficiálních odborových organizací, ukázali v průběhu loňského roku a letos to ukáží znovu, že jsou schopni se zmobilizovat k obraně svých třídních zájmů proti brutálním útokům na jejich životní podmínky, které se vážně zhoršily zejména, ale hlavně, díky rostoucí inflaci. Na toto snižování a zhoršování jejich materiálních životních podmínek se nabalilo i neustálé zhoršování jejich společenských životních podmínek, jejichž hlavním faktorem je rozklad sektoru veřejné zdravotní péče. Jejich boj také ukázal, jak závažná je eskalace represe státu proti stávkám. Na konci roku měl nátlak ze strany státu podobu mobilizace armády a státních zaměstnanců, aby tito narušovali stávky a omezili jejich dopad, např. u stávky řidičů sanitek. Proti stávkujícím bylo mobilizováno neuvěřitelných 2 000 různých pracovníků, z toho bylo 1 200 vojáků!

Při každém větším vzedmutí proletářského nebo obecněji společenského boje, se buržoazie snaží co nejrychleji a nejradikálněji hájit své zájmy tím, že posiluje omezování práv proletariátu a v mnohem větší míře kriminalizuje aktéry těchto bojů. V současné době jde ve Velké Británii o zhoršení podmínek práva na stávku, aby toto zhoršení ještě více paralyzovalo dělnickou třídu, a tím ochromilo veškerou spontaneitu a nezávislost boje. A to tak, že vytváří stále více právních překážek, které buržoazii umožňují použít proti bojujícímu proletariátu svou justici a policii. Buržoazní „právo“, které je ze své podstaty pro dělnickou třídu nerovné, je arzenálem, z něhož buržoazie a její komplicové ve světě odborů a oportunismu čerpají, aby proletariát uzavřeli do vysokých zdí „sociálního smíru“ a „dialogu mezi partnery“. A právě z parlamentů, továren buržoazního práva, se ozývají dělové rány proti proletářům.

Parlamentní či mimoparlamentní levice obecně hovoří o „frontálním útoku proti demokratickým právům“ a už tím orientuje proletariát falešným směrem. Připomeňme si, že buržoazní demokracie, kterou chtějí mít tak čistou a dokonalou, ve službách lidu a pracujících, je ze své podstaty proti pracující třídě a představuje politickou organizaci kapitalismu a dominantních buržoazních tříd. Vracet proletariát stále k větší demokracii je nejlepší způsob, jak paralyzovat rozvoj jeho boje v dělnickém smyslu a v konečném důsledku v třídním smyslu, tj. jako třídy antagonistické vůči kapitálu. Naopak je třeba proletáře vyvést z iluze, že demokracii, reprezentovanou buržoazním státem, lze povolat na pomoc, když trpí útoky buržoazie, zejména omezováním či zakazováním svobod. Proletáři nesmí „žebrat“, třebaže by se takto zapojili do zdánlivého boje, o „dobré zákony“, ale musí bojovat za svržení protiproletářských legislativních opatření prostředky třídního boje

Po epizodě, která byla pro „image“ britského parlamentu katastrofou, kdy rezignovala Liz Trussová, premiérka, která vystřídala Borise Johnsona a byla dehonestována londýnskou burzou, přešel právě nově zvolený premiér Rishi Sunak do ofenzívy a navrhl nové protidělnické a protistávkové zákony. Není to žádné překvapení, tuto představu o utahování šroubů v sociálních bojích rozhodně vyslovil již na počátku stávkového hnutí. Na konci října, při své inauguraci, oznámil „nepříjemná rozhodnutí“. Nepříjemná pro koho? Pro proletáře, nikoliv pro buržoazii, která byla jeho slovy nadšena.

 A tak ve čtvrtek 5. ledna Rishi Sunak přiznal barvu svých „nových tvrdých zákonů“, když potvrdil přípravu dalšího protistávkového zákona spočívajícího v zavedení minimální služby pro zaměstnance v některých odvětvích, jako je zdravotnictví, železniční nebo silniční doprava, poštovní služby, školství atd. (2), a to ve jménu „veřejné bezpečnosti“. Tento způsob zdůvodnění je opravdu velmi „ohraný“. Kdyby buržoazii např. skutečně záleželo na zdraví pracujících, proč by nechala NHS (National Health System – Národní zdravotní služba) zchátrat? Spíše by se mělo mluvit o bezpečnosti zisků, protože samotná povaha poměru sil, kterou stávka vnucuje kapitálu, spočívá v útoku na to, co je mu nejdražší: na zisky, jejichž výše je, jak víme, nepřímo úměrná výši mezd. Kromě toho je třeba poznamenat, že inflace je vždy ve službách kapitálu jako nástroj znehodnocování mezd proti ziskům a tak zisky v době krize zachraňuje, v době nejpříznivějšího poměru sil mezi třídami. Pro protagonisty ekonomiky je to v tuto chvíli jedinečná příležitost, jak bránit své peněženky a to vysvětluje, proč tak usilovně bojují za to, aby se inflace na mzdách nikdy nekompenzovala. Toto oznámení je proto logickým doprovodem jasného odmítnutí britské vlády kompenzovat mzdy ve veřejném sektoru a povzbuzuje a podporuje všechny ostatní kapitalisty, aby dělali totéž a ještě více. 

Proti proletariátu však nejsou jen toryové (Konzervativní strana). V prosinci 2022 Labouristická strana prohlásila, že pokud se znovu dostane k moci, nepřijme požadavek zdravotních sester, jejichž kupní síla v posledních letech stejně jako ve Francii prudce klesla a proto oprávněně předložily návrh na 19% úpravu svých platů.

Tento projednávaný zákon o zavedení minimální služby by mohl být pouze předzvěstí zákona, který půjde ve státní brutalitě vůči proletářům ještě dál: totiž že zakáže samotný akt stávky. Můžeme polemizovat o šancích takového projektu na úspěch v parlamentu, ale v nejbližší budoucnosti mávání návrhem tohoto zákona o zákazu stávky jako strašákem umožní zpřísnit balík dalších zákonů o minimální službě. 

Omezení práva na stávku prostřednictvím povinnosti zachovat činnost ve veřejno-soukromých sektorech služeb je však pouze první částí projektu Rishiho Sunaka. Tou druhou je další zpřísnění spleti zákonů týkajících se právních podmínek stávky, čímž se svým způsobem přidá další vrstva k již tak četným protistávkovým předpisům. V plánu je rozbít zákonnou možnost stávky od samého počátku vyjednávání. V praxi to bude znamenat, že odbory budou muset návrhy zaměstnavatelů vzešlé z těchto prvních vynucených jednání předložit k hlasování svým členům. Teprve v případě, že členové tyto návrhy odmítnou, budou moci odbory zahájit dlouhou a zdlouhavou proceduru oprávněnosti stávky. Tento princip zůstal zachován a vládě zbývá už jen projednat způsoby jeho uplatňování, např. procentuální úroveň schválení nebo odmítnutí návrhů zaměstnavatelů členy odborů. Vsaďme se však, že i při dosažení této úrovně bude vláda schopna tyto první překážky pro stávku ještě zesílit.

Cílem této nové právní pasti je samozřejmě zkomplikovat postupy a zvýšit počet byrokratických překážek, aby se ještě více prodloužila doba potřebná k povolení stávky a tím se proletáři ještě více unavili a demoralizovali (3). Metoda spočívá v tom, že proletáře zadusí nepřehlednými formálními postupy. A pozor na rozhodnutí soudce, pokud by obálky s hlasovacími lístky používané při konzultacích organizovaných odbory mezi jejich členy nebudou předem orazítkovány v souladu s pravidly, pokud na tyto konzultace nebudou dohlížet úřední a certifikovaní kontroloři atd… Pro organizaci a průběh stávky existují nejrůznější „pravidla“, kterými je třeba se řídit. Například „pravidlo“ pro organizování hlasování má 25 stran, ale existuje také „pravidlo“ pro provádění piketů (Code of practice on Picketing) o 20 stranách a 67 článcích. A takových pravidel je mnohem více, ale nebudeme je zde zmiňovat!

V tomto kontextu a s takovými překážkami je snadné pochopit, že proletáři nejsou schopni zorganizovat stávky, které by dodržovaly právní rámce a chránily je před hněvem zákonodárců. Tváří v tvář byrokratickým procedurám potřebují jiné byrokraty, tentokrát odboráře, kteří jediní mohou tuto procedurální džungli zvládnout. Je to dar buržoazie odborovým organizacím, který jim nabízí možnost neztratit kontrolu nad dělnickou třídou tím, že se vyhnou jakékoli nezávislosti bojů, jakémukoli pokusu uniknout plánovanému usměrňování těchto bojů.

Buržoazní řád, který zajišťuje efektivní vykořisťování námezdní práce, potřebuje své zástupce uvnitř dělnické třídy. Ve Spojeném království jsou tyto postupy a tato přísná právní kontrola používání zbraně stávky do očí bijícím formálním vyjádřením této skutečnosti.

Třídní a nezávislý boj proletariátu ve Spojeném království nesmí projít demokratickou debatou ohledně „práva na stávku“, která by vedla pouze k novým právně-administrativním nástrojům, zajisté přijatelnější pro určitou část „veřejného mínění“, avšak o nic méně účinným pro společenskou kontrolu. Chtějí-li proletáři získat zpět svou nezávislost boje, jak ji mistrně vyjadřovali během hornické stávky v letech 1984–1985, budou muset nevyhnutelně bojovat svými třídními zbraněmi proti škrtícímu sevření protistávkových a protiorganizačních zákonů, které je vrhají do náruče prokapitalistické odborové byrokracie. Pouze na základě poměru sil vyvolaných jejich boji bude tato zeď proti právu na stávku, kterou postavily po sobě jdoucí vlády, jak konzervativní, tak labouristické, otřesena. Budou muset bojovat proti chorobné právní pasti spočívající v drobení a rozptylování jejich sil a proti tomuto zevšeobecnění různých výmluv či proti „synchronizovaným“ stávkám, které odborové aparáty domýšlejí k dokonalosti a jejichž funkcí je zajistit a posílit společenské škrtící sevření proti proletariátu.

 

– Pryč se zákony proti stávkám!

– Pryč s represivním vydíráním proletářů a jejich bojů!

– Oživme dnes zakázané solidární stávky!

– Ať žije třídní nezávislost!

– Třídní solidarita s proletáři ve Velké Británii!

 


 

(1) Viz Proletarian č. 19, podzim 2022.

(2) Premiér nezapomněl ani na sektor pohraniční policie! Nyní ji potřebuje víc než kdy jindy a to díky své politice deportace nelegálních přistěhovalců do Rwandy, ať už nelegální přistěhovalci pocházejí odkudkoli, která je štěstím bez sebe, neboť za to dostane asi 120 milionů liber.

(3) Kwasi Kwarteng, kancléř státní pokladny, se vyjadřuje takto: „Přijmeme zákon, který bude vyžadovat, aby odbory předkládaly mzdové nabídky (šéfů, pozn. red.) k hlasování členům, aby bylo zajištěno, že stávky bude možné vyhlásit až poté, co jednání skutečně zkrachují.“ Šéfové už budou vědět, jak tyto zahajovací fáze vyjednávání protahovat, aby přesvědčili co nejvíce zaměstnanců, že není v jejich zájmu jejich návrhy odmítnout.

 

 

11. ledna 2023

 

Mezinárodní komunistická strana

Il comunista - le prolétaire - el proletario - proletarian - programme communiste - el programa comunista - Communist Program

www.pcint.org

 

Top  -  Back to Statements  -  Back to Archives  -  Back to texts in czech