Francie

Nepokoje v proletářských čtvrtích. Kapitalismus je zodpovědný za zločiny policie, útlak a bídu.

Je to kapitalismus, proti němuž je třeba bojovat, je to kapitalismus, který je třeba svrhnout!

Zemí právě otřásla třetí noc nepokojů. K více či méně násilným střetům došlo prakticky ve všech správních oblastech pařížského regionu (a také na území samotné Paříže) a rozšířily se i do mnoha velkých či středně velkých provinčních měst: Lille, Roubaix, Strasburgo, Grenoble, Lione, Saint Etienne, Marsiglia, Bordeaux, Tolosa, Tours, Rennes, Rouen, Nantes, Nancy, Nice, Brest, Pau, Amiens, Annecy, Macon… seznam je příliš dlouhý na to, abychom je všechny vyjmenovali. Masivní mobilizace různých policejních složek (podle oficiálních údajů 40 000 policistů a četníků), blokáda veřejné dopravy nebo občas vyhlášený zákaz vycházení nedokázaly v proletářských čtvrtích udržet pořádek. Na desítky veřejných budov, policejních stanic zaútočili mladí lidé zápalnými lahvemi nebo petardami a rachejtlemi, byly rabovány obchody, zapalována vozidla, zatímco policie střílela na vzbouřence granáty se slzným plynem a gumovými projektily; téměř 900 lidí bylo zatčeno…

Příčina tohoto hněvu je známa. Mladý Nahel (17) byl při kontrole auta v Nanterre zastřelen z bezprostřední blízkosti policistou, který se odvolával na „legitimní sebeobranu“; amatérský videozáznam však ukázal, že policista nebyl ohrožen a že jeho kolega z policejní hlídky křičel „zabij ho!“: jednalo se tedy o zločin. Následné informace z policejních zdrojů tvrdily, že Nahel má záznam v trestním rejstříku („dlouhý jako jeho ruka“ podle krajně pravicového novináře z C. News), což naznačovalo, že jde o mladého delikventa, který dostal jen to, co si zasloužil – tato „informace“ byla nepravdivá. 

Když se prokázala lež policie, vláda se vzpomínajíc na tři týdny nepokojů během „povstání na předměstí“ v roce 2005 snažila situaci uklidnit. President Macron proto označil policistův čin za „nepochopitelný a neospravedlnitelný“, čímž vyvolal hněv krajní pravice a policejních odborů „Aliance“, a zorganizoval v parlamentu minutu ticha. Na hněv obyvatel však tyto výstřelky neměly žádný vliv.

„Mladí lidé mají důvod se bouřit“

Taková je reakce mnoha proletářů z těchto čtvrtí, kteří vypovídali před kamerami (1). Po prvních bouřích Macron prohlásil, že se „vyznačovaly scénami násilí (…) proti institucím a republice“, které jsou „neospravedlnitelné“. Pro mladé či staré proletáře je však neospravedlnitelná a stále více neúnosná situace, do které je tyto instituce a tato buržoazní republika nakonec dostávají! Kromě policejního zločinu je to právě tato situace, která vyvolává vzpouru.

Demokraté viní socialistickou vládu z přijetí zákona z roku 2017, který usnadňuje policii používání zbraní při silničních kontrolách, a volají po, nesmějte se, lepším „školení policistů v oblasti ochrany lidských práv“. Je sice pravda, že od té doby byl ve Francii za těchto okolností policií zabit v průměru jeden člověk měsíčně (ve srovnání s jedním člověkem za deset let v Německu!), ale policejní zločiny na tento zákon nečekaly: důkazem toho jsou četné případy policejního násilí, které se pravidelně dostávají na titulní stránky novin a většinou končí zproštěním viny. Řeči o „policii ve službách občanů“ jsou jen tristní a prázdné fráze: základní úlohou policie je bránit buržoazní řád násilím, ať už potenciálním, nebo otevřeným, a je ve službách násilí vykořisťovatelských kapitalistických společenských vztahů.

Boj proti policejnímu násilí je neoddělitelný od boje proti kapitalismu. Mohutný výbuch vzpoury mládeže v proletářských čtvrtích je hlasitým distancováním se od legalistických a pacifistických politik reformistických odborů a politických organizací, které jsou oporou spolupráce mezi třídami. Tyto politiky, které byly příčinou všech porážek pracujících, jsou zodpovědné za bezmocnost proletariátu tváří v tvář buržoazii a jejímu státu.

Aby však revolta byla něčím jiným než oslňujícím zábleskem, chvilkovým výbuchem hněvu, bude muset najít cestu organizovaného revolučního boje, třídního boje proti celému tomuto systému bídy, útlaku a represe, který jediný může pomstít všechny oběti.

To se nepodaří ze dne na den; nepočítáme-li represe, bude třeba překonat ještě mnoho překážek, vyhnout se opětovným snahám soustředit vývoj jiným směrem, zbavit se falešných „levicových“ či „demokratických“ přátel; současná spontánní vzpoura však tím, že alespoň dočasně narušuje dusivý sociální smír, objektivně přispívá k přiblížení se této perspektivě.

(1) Viz například: https://www.leparisien.fr/video/video-je-suis-content-que-les-jeunes-se-revoltent-a-nanterre-des-habitants-tres-en-colere-apres-la-morte-de-nahel-28-06-2023-OHMOZ7V7GFHSJONRQYYFZMOZCI.php