Venezuela :

Ani jednoho muže, ani jednu kapku proletářské krve pro Esequibo!

V posledních několika týdnech se ve Venezuele rozpoutala vlna šovinistického běsnění na základě letitého sporu ohledně územní nadvlády nad oblastí západně od řeky Essequibo (v Guyaně), a to do té míry, že chávističtí vůdci odsuzují své domácí oponenty – těch několik málo, kteří se otevřeně staví proti vojenské agresi proti obyvatelstvu Guyany – jako zločince, kteří jsou „zrádci vlasti“. Téměř celé politicko-volební spektrum, včetně hlavní opoziční vůdkyně Maríi Coriny Machado, se spojilo v rámci národní jednoty s chávistickými vůdci, jakési mezitřídní platformy prosazované Chávezem ještě za jeho života, tolik vytoužené „Svaté aliance“. Všichni jednomyslně uposlechli výzvy k obraně země, kterou vyslovili prezident Maduro, předseda Ústavodárného shromáždění Cabello, viceprezidentka Rodriguez a další.

Caracas (hlavní město Venezuely) tvrdí, že byl před více než dvěma stoletími obětí protiprávního záboru svého území, kdežto dnes je terčem všech jeho provokací a agresí Georgetown (hlavní město Guyany). Aby se napětí ještě zvýšilo, obviňuje viceprezidentka Rodriguez, malou Guyanu z agrese vůči Venezuele! Provokace vyvrcholily výzvou venezuelskému lidu k útočnému referendu (prostřednictvím výsostně účelově koncipovaného dotazníku) s požadavkem na anexi sporného území venezuelskou vládou, až to vyvolalo reakci Mezinárodního soudního dvoru OSN, který Caracasu nařídil (sic), aby spor o teritorium Esquiba „nadále nevyhrocoval“.

Podle prvních výsledků referenda jasně zvítězilo „ano“ s deseti miliony hlasů – a to velice diskutabilních. Je zvláštní, že k této události nebyli přizváni obyvatelé Guyany žijící ve sporné zóně, ačkoli jsou to právě oni, o nichž se rozhoduje… Jiným cílem referenda by mohlo být předejít a oslabit společenské napětí ve Venezuele, které je prozatím nízké intenzity.

Jediné, co by mohlo vysvětlit tuto eskalaci agrese, je vlastně ekonomická krize, která ve Venezuele stále trvá navzdory zeslabenému ekonomickému tlaku vyvíjeného Bidenovou administrativou, a také náhlý objev a těžba ropy a nerostných surovin ve sporném teritoriu Essequibo, o které je v Caracasu velký zájem (1). Téma teritoria Esequibo se dlouho neotevíralo, snad od 80. let 20. století. Do té doby projevoval Caracas jen malý zájem o diskusi a řešení tohoto koloniálního sporu (2).

Ať už tento spor dopadne jakkoli, pro proletářské masy v regionu a na obou stranách hranice se jejich osud nezmění. A jakkoli silně budou chávističtí vůdci těžit z nacionalistických nálad, jen na chvíli to ukonejší bídný život, který proletariát v obou zemích snáší. Byli by však naivní ti proletáři, kteří by si mysleli, že nezáleží na tom, jaké oběti budou přinášet, dokud je „impérium“ poráženo.

Ne národní jednotě ve snaze anektovat část Guyany!

Naším prvním nepřítelem není americký nebo britský imperialismus, ale venezuelský kapitalismus, který uvrhává proletáře do bídy a nutí miliony lidí utíkat z „vlasti“ pod nadvládou buržoazie, aby mohli žít!

Jedinou žádoucí a nutnou válkou není imperialistická válka s cílem zmocnit se guayanské ropy a surovin, ale třídní válka s cílem svrhnout buržoazii, zničit její stát a nastolit diktaturu proletariátu.

Proletáři nemají žádnou vlast; nemají co ztratit, leda své okovy; dobýt mohou celý svět.

(1) Guyana je malá země, na jejíž dvě třetiny území si činí nárok Venezuela a kde se nachází velké množství přírodních zdrojů nezbytných pro dnešní průmyslové a technologické výrobky. V roce 2015 byla objevena významná ložiska ropy a zemního plynu (a také koltanu, lithia, zlata, diamantů, uranu atd.), která od té doby využívá Kooperativní republika Guyana, což v posledních třech letech znamenalo skutečný ekonomický boom této oblasti, jenž výrazně zvyšuje HDP této malé země – a úměrně tomu stupňuje chuť Caracasu lačnícího samozřejmě po zahraniční měně.

(2) V té době (16.–18. století) existovala Venezuela pouze jakožto součást španělské koloniální říše, potažmo generální kapitanát Venezuela. Velkolepé války o nezávislost na americkém kontinentu oslabily španělskou nadvládu, což umožnilo Velké Británii vstoupit do hry a zmocnit se rozsáhlých území, jako je zmíněné teritorium Esequibo. Ve výsledku si Caracas pouze nárokuje území, které tehdy bylo Španělsku odňato. Mělo by nyní Španělsko zájem nárokovat si teritorium Esequibo od Anglie a následně jej postoupit Venezuele? Zkrátka celá řada různých možností, z nichž každá je směšnější než ta předchozí.