Třídní boj proti imigračnímu zákonu a všem útokům proti pracujícím!

Imigrační zákon přijatý po projednáních v parlamentu je nakonec mnohem represivnější verzí než původní návrh ministra vnitra Géralda Darmanina a jeho zpřísněná senátní verze, a to natolik, že pro něj hlasovalo krajně pravicové Národní sdružení (RN), které se chlubilo „ideologickým vítězstvím“, zatímco Eric Ciotti, předseda Les Républicains (LR) hovořil o „historickém vítězství pravice“.

Jak známo, tento zákon vyvolal kritiku a odpor z různých kruhů, včetně buržoazních stoupenců vlády a čelných představitelů buržoazních institucí: například rektorů univerzit ve jménu francouzské „vědecké, kulturní a vlivové diplomacie“ (1). Podle Mélenchona (lídra levicové strany Nepoddané Francie, FI) tento zákon „znetvořuje image Francie“ – jako by to nebyla image imperialistické země, která se dopustila nesčetných zločinů, dodnes se podílí na masakrech v Gaze prováděných izraelským státem a udržuje s ním vojenskou a bezpečnostní spolupráci.

Ve skutečnosti je tento zákon, kromě politických machinací, které vedly k jeho konečnému znění, součástí řady útoků, antisociálních a proti pracující třídě, které vláda postupně uskutečňuje, počínaje útoky na nezaměstnané a konče útoky na důchody: ačkoli je tento zákon namířen proti zahraničním proletářům a jejich rodinám, ve skutečnosti je jeho terčem celá pracující třída. Podle zaměstnavatelů bude francouzská ekonomika do roku 2050 „potřebovat (…) 3,9 milionu zahraničních pracovníků“ (2). Právě s vyhlídkou na toto masové využívání imigrantských proletářů jsou úřady nuceny navyšovat a přitvrzovat represivní opatření, aby mohly toto přistěhovalectví „kontrolovat“, což znamená ponechat velkou část těchto imigrantských proletářů bez práv a sociální ochrany a pod trvalou hrozbou deportace, vydaných na milost a nemilost svým šéfům, v de facto „nouzové situaci“.

Z toho vyplývá, že boj proti tomuto zákonu a všem protiimigračním opatřením není demokratickým nebo humanitárním postojem, ale třídním postojem: ponechat část proletariátu napospas šéfům a buržoaznímu státu znamená oslabení celé proletářské třídy v jejím boji proti kapitalismu. Zatímco kapitalisté a jejich vláda se ji neustále snaží rozdělovat podle kategorií, postavení, věku, pohlaví atd. a národnosti, je bytostně důležitým zájmem proletářů dosáhnout své jednoty nade všechna tato rozdělení, aby tak byli schopni pustit se do skutečného třídního boje.

Není však možné se pustit do takového boje se spoléháním na ty, kteří se zasloužili o prohry v předchozích bojích. Výzva k demonstracím na 21. 1. to znovu dokládá: ta se prezentuje jako petice umělců a různých osobností, včetně lidí z pravice, a nemá jiný cíl než zdvořile žádat prezidenta Macrona, aby tento svůj zákon nepodepisoval! Není to výzva k boji, ale výzva k neškodné nedělní manifestaci pod praporem „naší republikánské smlouvy zděděné po Conseil National de la Résistance“ (Conseil National de la Résistance – Národní rada odboje bylo ústředí nacionalistického francouzského odbojového hnutí proti německé okupaci, pozn. překl.), jinými slovy pod praporem třídní spolupráce na obranu francouzského kapitalismu (3)! Největší odborová konfederace CFDT vyzývá k „odporu proti pošlapávání hodnot republiky“ (4), zatímco druhá nejpočetnější CGT je pobouřena „zpochybňováním našich republikánských principů“ (5); CGT bezesporu požaduje legalizaci stávkujících imigrantských pracujících bez dokladů (tzv. sans-papiers), ale abychom zhodnotili skutečný význam této podpory, je třeba vědět, že během kampaně pro účast na mobilizaci 14. ledna požadovala od kolektivů pracujících bez dokladů, aby se zřekli svého požadavku na legalizaci všech imigrantských pracujících bez dokladů a svých úmyslů organizovat stávky v průběhu olympijských her (6)! Nemůžete opravdově bránit pracující, pokud hájíte hodnoty a principy buržoazní republiky: pro tyto strany a odbory nerozlučně spjaté s třídní spoluprací a sociálním smírem nepřipadá v úvahu obrana hodnot a principů třídního boje proti kapitalismu a buržoaznímu státu!

Abychom ovšem mohli čelit neustálým buržoazním útokům, je zapotřebí uchýlit se právě k hodnotám a principům třídního boje proti kapitalismu a buržoaznímu státu tím, že budeme bojovat a organizovat se nezávisle na vlivu kolaborantských organizací.

Ne imigračnímu zákonu a všem zákonům namířeným proti pracujícím! Ne represím a diskriminaci! Ne deportacím a repatriacím! Rovná práva pro všechny pracující, ať už se jedná o Francouze nebo o cizince! Legalizace všech pracujících bez dokladů!

Ne regulaci přistěhovalectví!

Za proletářský antikapitalistický třídní boj ve spojení s proletáři celého světa!

(1) Tisková zpráva France Université, 17. 12. 2023.

(2) Prohlášení předsedy MEDEF (svaz zaměstnavatelů) v rádiu Classique, 19. 12. 23.

(3) Připomeňme, že PCF (Francouzská komunistická strana) nebyla zcela proti prvnímu návrhu zákona, ale chtěla o něm pouze jednat.

(4) Tisková zpráva ze dne 20. 12. 2023.

(5) Leták ze dne 11. 1. 23

(6) Výzva k demonstracím na 14. ledna, kterou podepsaly desítky doprovodných organizací, trockistická Nová antikapitalistická strana (NPA), Nepoddaná Francie (LFI), odbory SUD atd. tyto požadavky neobsahovala, nicméně CGT se raději připojila k mobilizaci na 21. ledna. Výbory imigrantských pracujících bez dokladů v oblasti Paříže se k ní odmítly připojit, protože „žádný z našich historických požadavků nebyl zohledněn; nikde nepadla zmínka o současných bojích a stávkách“. Viz tisková zpráva z 20. 1.: https://twitter.com/gilets_noirs/status/1748828698885669103