Konžská demokratická republika: skutečným hnacím motorem války v Kivu je imperialistické soupeření o suroviny

26. ledna 2025 vstoupily po čtyřdenní bleskové ofenzívě jednotky povstalecké skupiny M23 a rwandské jednotky do Gomy, hlavního města východní provincie Severní Kivu, s níž Konžská demokratická republika (dříve Demokratická republika Kongo) hraničí s Ugandou a Rwandou. O několik týdnů později, 16. února, padlo do rukou povstalců Bukavu, hlavní město Jižního Kivu. Záběry obletěly svět, byly opakem mlčení, které západní média o této části planety tradičně udržují, a vyvolaly paniku nejen mezi civilním obyvatelstvem a pravidelnými jednotkami, které z obou měst hromadně prchaly, ale také u západních vlád a v onom „doupěti lupičů“, kterak Lenin nazval Organizaci spojených národů. Dne 21. února 2025 přijala Rada bezpečnosti OSN, která sdružuje hlavní imperialistické mocnosti a je jediným subjektem se skutečnou mocí v rámci OSN, rezoluci vyzývající M23 k zastavení ofenzivy a žádající rwandskou armádu, aby stáhla své jednotky a přestala podporovat odboj M23. Podle zprávy OSN z července 2024 bojovalo přímo v Konžské demokratické republice 3 000 až 4 000 vojáků režimu prezidenta Rwandy Paula Kagameho. Účast Rwandy opět ilustruje chmurnou realitu, že Konžská demokratická republika není ničím jiným než kolbištěm velkých imperialistických mocností a regionální buržoazie.

VÁLKA V KONŽSKÉ DEMOKRATICKÉ REPUBLICE NIKDY NEKONČÍ

Tato geopolitická scéna působí dojmem permanentního déjà vu. Již v roce 1998, během tzv. druhé konžské války (1998–2003), padla obě regionální hlavní města do rukou povstaleckých skupin, zejména RCD (Konžské shromáždění za demokracii), již podporovaly Rwanda a Uganda. Cílem bylo svrhnout prezidenta Laurenta-Désiré Kabilu, který se sám dostal k moci coby součást povstání, jež svrhlo prozápadního diktátora Mobutua, a které podporovaly Rwanda a Uganda (!). Tyto náhlé zvraty ve spojenectví mohou překvapit jen naivní idealisty, kteří se domnívají, že státy bojují za ideály, jako je „demokracie“, „svoboda“ a „právo národů na sebeurčení“. Ve skutečnosti se v kapitalistickém výrobním způsobu, a tím spíše v éře imperialismu, státy řídí pouze potřebou dobýt nové trhy na úkor svých soupeřů, aby získaly odbytiště pro nadvýrobu, suroviny a pracovní sílu, kterou lze dle libosti podřezávat a hrůzně mordovat. To je ten kapitalismus, ze kterého „prýští krev a špína ze všech pórů, od hlavy až k patě“, o němž mluví Marx ve své slavné pasáži o primitivní akumulaci kapitálu.

Od roku 1998 občanská válka v Kongu mezi vládními silami a povstaleckými silami podporovanými Rwandou nikdy neustala. V roce 2004, pouhý rok po oficiálním ukončení druhé konžské války, se v provincii Severní Kivu zformovala z prorwandské frakce RCD nová povstalecká skupina kolem osoby Laurenta Nkundy. Od roku 2006 se tato skupina stala známou jako „Národní kongres na obranu lidu“ (CNDP). Tato povstalecká skupina, která se hlásila k obraně tutsijského obyvatelstva, jež se do regionu uchýlilo po genocidě milionu Tutsiů ve Rwandě většinovými Hutuy v roce 1994, usilovala především o nahrazení moci prezidenta Josepha Kabily a o zapojení do těžby a obchodování s bohatými přírodními zdroji provincie. První mírová dohoda mezi konžskými úřady a CNDP byla nakonec podepsána 23. března 2009. Podle podmínek této dohody skupina souhlasila s rozpuštěním výměnou za začlenění svých členů do ozbrojených sil Demokratické republiky Kongo (FARDC). Mír v kapitalismu, a to platí jak pro velké globální, tak pro místní konflikty, však nikdy není víc než jen přestávkou mezi dvěma válečnými obdobími. V roce 2012 bývalí členové CNDP, nespokojení s podmínkami v FARDC, opět přešli do povstání a dali vzniknout M23. Právě tato skupina se dnes dostává na titulní stránky novin. Stejně jako RCD v roce 1998 a CNDP v letech 2006–2009 se M23 zmocnila Gomy a velké části Severního Kivu, což si vyžádalo zásah „mezinárodního společenství“ (čti: velkých imperialistů), kteří toužili udržet zdání stability. V listopadu 2013 bylo povstání poraženo ve společné kampani FARDC a místní mise OSN MONUSCO. M23 byla rozbita a její bojovníci odzbrojeni a převezeni do uprchlických táborů ve Rwandě a Ugandě. V listopadu 2021 se M23 znovu chopila zbraní v Severním Kivu a v březnu 2022 zahájila ofenzivu proti jednotkám FARDC a MONUSCO. S podporou Rwandy dosáhla M23 řady rozhodujících úspěchů a rozšířila svou moc nad Severním Kivu. V srpnu 2024 bylo vyjednáno příměří, které však trvalo jen několik měsíců a v prosinci 2024 byla ofenzíva M23 obnovena. Dobytí Gomy a následně Bukavu je pouze poslední etapou těchto dlouhých vojenských událostí, v nichž mírové dohody a příměří pouze připravují půdu pro nová ohniska konfliktu. Můžeme se vsadit, že jednání o příměří zahájená 18. března 2025 skončí stejně neslavně jako ta předchozí (1).

STÁT V ROZKLADU, SNADNÁ KOŘIST PRO VELKÉ IMPERIALISTICKÉ MOCNOSTI A REGIONÁLNÍ BURŽOAZIE

Konžský stát je, stejně jako mnoho afrických států po získání nezávislosti, je torzem státu, nesmírně slabým a rozděleným mezi několik zkorumpovaných a dravých buržoazních soupeřících frakcí, které neváhají na místní úrovni spolupracovat s povstaleckými skupinami, aby posloužily svým partikulárním zájmům. Dnes je konžská buržoazie rozdělena mezi stoupence současného prezidenta Félixe Tshisekediho a Kabilův klan seskupený kolem bývalého prezidenta Josepha Kabily. Postava Vitala Kamerheho je příkladnou ilustrací této zkorumpovanosti místních elit. Ten jakožto předseda Národního shromáždění za vlády Kabily a poté znovu od roku 2024 za vlády Tshisekediho byl v roce 2020 odsouzen Nejvyšším soudem v Kinshase za „zpronevěru, korupci s přitěžujícími okolnostmi a praní špinavých peněz“ k 20 letům nucených prací, desetiletému zákazu činnosti a zákazu výkonu veřejné funkce, přičemž toto rozhodnutí bylo v roce 2022 zrušeno (2).

Tato slabost konžského státu ponechává volné pole působnosti zahraničním mocnostem, ať už regionálním nebo imperialistickým. Konžská armáda, která není schopna čelit tlaku rebélie, je nucena spoléhat se na spojenecké armády, nebo dokonce na žoldnéřské jednotky. Kromě mise MONUSCO, která v zemi působila do roku 2024 a do níž přispělo téměř 60 zemí, se čerstvě (v březnu 2025) začala stahovat i mise Jihoafrického rozvojového společenství v Konžské demokratické republice, složená z vojáků Jihoafrické republiky, Malawi a Tanzanie. Konžská vláda se však spoléhá především na „privátní bezpečnostní“ společnosti – ve skutečnosti žoldáky – se sídlem v Evropě, jako je Agemira, francouzsko-bulharská společnost, a Ralf, francouzsko-rumunská společnost. Tyto společnosti, složené převážně z rumunských žoldnéřů, mají být poradci FARDC, cvičit místní jednotky, sjednávat zbrojní kontrakty a bránit strategické oblasti. Jejich přítomnost však nedokázala zabránit povstalcům v obsazení Gomy a v lednu 2025 musely být repatriovány do Rumunska (3).

Tento stav všeobecného rozkladu konžské armády a státu je darem z nebes pro hlavní imperialistické mocnosti a regionální buržoazie, které si na bohatsví oplývajícím konžském území a šířeji po celém africkém kontinentu budují svá místa k tradičnímu získávání zdrojů. V čele imperialistických žraloků stojí Francie, která si jen těžko připouští úpadek svého vlivu v Africe (tzv. „Françafrique“) (4). Francouzský imperialismus hraje v tomto konfliktu obzvláště temnou roli. Oficiálně je Francie diplomatickým spojencem Konžské demokratické republiky. Její armáda spolupracuje s FARDC, především poskytuje vojenský výcvik. Výcvik probíhá v Gabonu a Konžské demokratické republice, zejména v táboře Kibomango a poddůstojnické škole Kitona, a podílí se na něm přibližně 50 francouzských vojáků. Francie rovněž přispívá k modernizaci FARDC formou podpory při vytvoření École de Guerre a prostřednictvím dohod o spolupráci podepsaných od roku 2019. Kromě toho francouzská společnost Themiis již devět let školí vyšší důstojníky FARDC a konžské policie (5). Jako zjevný důkaz této francouzsko-konžské vzájemné spolupráce vydalo francouzské velvyslanectví v zemi dokonce prohlášení, v němž „Francie důrazně odsuzuje ofenzívu M23 podporovanou Rwandou v Jižním Kivu směrem na Bukavu na východě Konžské demokratické republiky (KDR). […] Francie znovu potvrzuje svou solidaritu s Konžskou demokratickou republikou a svou neochvějnou oddanost její územní celistvosti a svrchovanosti. Vyzývá k okamžitému stažení rwandských sil z území Konžské demokratické republiky“ (6). Toto odsouzení je ve skutečnosti dosti nesmělé. Nijak nás to však neošálí. Belgický ministr zahraničí Maxime Prévot (představitel bývalé koloniální mocnosti, která má v Kongu stále velké zájmy) hovořil o „neochotě, která se ve Francii v kuloárech projevuje“ vůči myšlence uvalit na Rwandu sankce (7). Ve skutečnosti tyto postoje slouží pouze k zakrytí skutečné blízkosti zájmů mezi Francií a Rwandou, jak jsme ukázali v roce 2021, kdy se Francie a Rwanda při příležitosti projevu uznávajícího „zdrcující odpovědnost“ Francie za rwandskou genocidu okázale smiřovaly s obhajobou imperialistických zájmů (8). A tak navzdory rétorice vyzývající k ukončení konfliktu Francie nezastavila svou vojenskou pomoc Rwandě, a dokonce tlačila na Evropskou unii, aby Rwandě poskytla pomoc, oficiálně určenou na boj proti „terorismu“. Ve skutečnosti tato pomoc spočívala v podpoře vyslání rwandských vojáků do Mosambiku, aby zajistili gigantický projekt francouzské společnosti Total, vlajkové lodi na trhu s vodíkem a ropou, který byl ohrožen postupem džihádistů. Dne 24. března 2021 byl gigantický projekt společnosti Total na výstavbu závodu na těžbu zkapalněného plynu v hodnotě téměř 20 miliard eur poblíž mosambického města Palma na severu země napaden ozbrojenou skupinou hlásící se k Islámskému státu, což společnost přinutilo zastavit práce a repatriovat své zaměstnance. O několik dní později Rwanda oznámila, že do regionu vysílá expediční síly o síle 1 000 vojáků, a to i přes prvotní výhrady ze strany mozambické vlády. Výsledek: do 9. srpna se rwandské armádě podařilo získat kontrolu nad staveništěm a vytvořit kolem projektu 50 km dlouhou bezpečnostní zónu. Krásná ukázka solidarity mezi včerejšími nepřáteli při obraně zájmů francouzského imperialismu. Od té doby Evropská unie nesporně uvalila sankce na rwandské generály a vůdce M23, ale doposud nepozastavila ani dohodu s touto zemí o „kritických nerostných surovinách“ (ve skutečnosti za dodávky konžských surovin pro velké evropské společnosti), ani pomoc jejím armádám.

Francouzský stát nejen diskrétně podporuje rwandský stát, ale také umožňuje, aby těžební poradenské společnosti přímo vlastněné M23 úspěšně působily na francouzské půdě. Tuto skutečnost odhalila teprve před několika dny investigativní média Off Investigation. Dotyčná společnost se jmenuje Kingston Holding, v jejímž čele stojí mluvčí M23 Lawrence Kanyuka a která sídlí v Paříži. Ačkoli skutečná povaha podnikání společnosti není známa, protože od svého založení nevykázala žádnou účetní bilanci – což je podle francouzského obchodního práva trestný čin – je pravděpodobné, že se společnost snaží přilákat západní investory, kteří by využívali „krvavé suroviny“ z držení M23. Francouzské daňové úřady však doposud proti společnosti nezahájily žádné řízení, což vedlo investigativní média k položení nepříjemné otázky: „Nechali bychom raději na pokoji rebela, tak jako v případě Kanyuky, který je pro nás z geopolitického hlediska spíše prospěšný?“. A odpovídá: „Pro některé Konžany je případ už jasný. Dne 28. ledna bylo francouzské velvyslanectví v Kinshase (hlavní město Konžské demokratické republiky) napadeno demonstranty, kteří naší zemi vyčetli pasivitu, zatímco M23 již maršírovalo v Gomě, největším městě na východě Konžské demokratické republiky“ (9).

ZEMĚ BOHATÁ NA SUROVINY

Neštěstím Konga je, že je příliš bohaté… na suroviny: vzácná dřeva, káva, energetická kapacita řeky Kongo, slonovina, kaučuk, diamanty, zlato, uran, plyn a ropa, bauxit, olovo, železo, mangan, wolfram, zinek, nikl, stříbro, měď, kobalt… seznam by mohl pokračovat. Samotné Kivu je bohaté na nerostné suroviny a plyn. Proto bývalé belgické Kongo vždy vzbuzovalo závist imperialistických mocností. Některé z těchto nerostných surovin jsou potřebné pro high-tech průmysl. Například koltan se používá při výrobě kondenzátorů, které uchovávají energii a jsou odolné vůči vysokým teplotám, a nachází se ve spotřebním zboží, jako jsou mobilní telefony a počítače, systémy GPS a plazmové televizory, a také v leteckém (satelity) a zbrojním (rakety) průmyslu. Kobalt se používá k výrobě baterií pro telefony a elektromobily. V roce 2023 konžské doly vyprodukovaly měď a kobalt v hodnotě odpovídající více než 3 miliardám dolarů (10). Všechno toto bohatství využívají nadnárodní společnosti imperialistických mocností. To platí zejména pro švýcarský gigant v oblasti komodit Glencore, který těží kobalt po boku svých čínských konkurentů. Tato těžební ekonomika se samozřejmě vyznačuje rozsáhlým využíváním korupčních praktik. V roce 2024 udělila švýcarská prokuratura společnosti Glencore pokutu 152 milionů dolarů za korupci poté, co zaplatila úplatky za získání těžebních práv v Konžské demokratické republice. Podle organizace Public Eye, která stojí za odhalením této kauzy, „společnost Glencore využila služeb izraelského podnikatele Dana Gertlera, blízkého Kabilově vládě, k uzavření tří vysoce ziskových těžebních dohod“ (11) na měděné a kobaltové doly. Výměnou za přejednání dohod s konžskou vládou, které by konžský stát připravily o téměř miliardu dolarů příjmů, byl Gertler odměněn získáním akcií konžské státní těžební společnosti za cenu hluboko pod jejich hodnotou. Podle vyšetřování úřadu státního zástupce bylo Danu Gertlerovi prostřednictvím švýcarských bankovních účtů vyplaceno téměř 26 milionů dolarů. Z těchto 26 milionů dolarů bylo 10 milionů dolarů vyplaceno v hotovosti vysoce postavenému konžskému úředníkovi. Vyšetřování potvrzuje, že společnost Glencore získala jasnou ekonomickou výhodu (12). Švýcarský gigant však není jediným, kdo využívá konžské těžební zdroje. Surová ruda se vyváží do Číny, kde se rafinuje. A tyto suroviny ve velkém měřítku využívají některé z největších západních nadnárodních společností: Alcatel, Ericsson, Bayer, Bolloré, Intel, Hewlett Packard, Philips, Acer, Dell, Apple, Microsoft, Motorola, Nokia, Panasonic, IBM, Sony, Samsung, Toshiba, Lenovo, Canon, Nikon, Nintendo a také řada výrobců zbraní.

Ani regionální mocnosti se nenechávají zahanbit a zisky Rwandy z využívání zdrojů Konžské demokratické republiky nám pomohou lépe pochopit její podporu povstání. Rwanda se dlouhodobě podílí na pašování koltanu prostřednictvím různých milicí. V červnu 2018 skupina expertů OSN oznámila Radě bezpečnosti, že „velká část zlata prodávaného Ugandou a Rwandou je nelegálně těžena v sousedních zemích [tj. v Kongu]“. Rwanda dnes slouží jako tranzitní země pro „krvavé suroviny“, které proletariát zotročený v konžských dolech kontrolovaných povstaleckými skupinami, jako je M23, těží. Například na jaře 2024 se M23 zmocnila dolu Rubaya, největšího naleziště koltanu v zemi, které představuje 15 až 30 % celosvětové produkce (13). Na drancování konžských zdrojů se podílejí i další země v regionu, například Tanzanie, Burundi a Angola, zatímco Jihoafrická republika má kromě těžebních zájmů v regionu zájem zejména o elektřinu, kterou by mohla vyrábět gigantická přehrada vybudovaná na řece Kongo (14).

CIVILNÍ OBYVATELSTVO, ZEJMÉNA Z ŘAD PROLETARIÁTU, JE HLAVNÍ OBĚTÍ TĚŽEBNÍHO PRŮMYSLU A VÁLEČNÝCH OPERACÍ.

Již v roce 1996 jsme napsali: „Část bohatství vytěženého v Zairu sice sloužila k obohacení Mobutua a jeho kliky, většina však putovala do pokladen západních kapitalistů. A místní obyvatelstvo z toho nemělo žádný prospěch. Naopak, stále větší integrace Zairu do světového trhu a rozvoj místního kapitalismu, jakkoli slabého, měly pro masy zničující důsledky: útlak, vykořisťování a drancování provázela bída, hladomor, nemoci a střety mezi etniky“ (15). V „dolech smrti“ v rukou válečných velitelů jsou běžné nucené práce doprovázené masakry a znásilňováním (500 000 žen a dívek za téměř tři desetiletí). Odhaduje se, že 20 % těžby je prováděno ručně, 110 000 až 150 000 horníků pracuje s primitivními nástroji a bez jakékoliv ochrany. V dolech na jihu země těží suroviny přibližně 40 000 dětí, a to za cenu četných smrtelných pracovních úrazů a nemocí spojených s konzumací nepitné vody, jako je cholera a infekční průjmy. Vykořisťování se samozřejmě neomezuje pouze na „doly smrti“ provozované povstalci: v dolech provozovaných společností Glencore dělníci veřejně kritizovali podmínky připomínající otroctví (16).

Dosud jsme se ani nezmínili o zvěrstvech páchaných na civilním obyvatelstvu v průběhu této války. Přitom je jich nespočet: popravy bez soudu, mučení, znásilňování, rabování. Celkově zemřelo několik milionů lidí a stejně tolik jich bylo vyhnáno. Zatímco tito obyvatelé prchají před týráním ze strany povstaleckých skupin, odpovědných obzvláště za hromadné popravy dětí v Bukavu (17), pravidelná vojska s nimi nezacházejí o nic lépe. V únoru 2025, právě když povstalecké jednotky postupovaly směrem k Jižnímu Kivu, postavil guvernér tohoto státu 84 vojáků před soud za vraždy, mučení, znásilňování a rabování. Tito vojáci údajně zabili nejméně devět lidí na severu Bukavu (18). Ačkoli se všechny armády pravidelně dopouštějí takových činů vůči civilistům – a takzvané civilizované armády nejsou výjimkou –, tomuto násilí nahrává všeobecná atmosféra zmaru v konžské armádě. Podobně obviňují místní obyvatelé Severního Kivu „modré přilby“ mise MONUSCO, že při plošném bombardování způsobily smrt civilistů. Proti mírovým jednotkám, které jsou rovněž obviňovány ze sexuálního zneužívání, se konají demonstrace (19).

Proletáři v Kongu se nacházejí v obzvláště obtížné situaci; etnické a geografické rozdělení této obrovské země a absence tradice dělnických bojů (jako například v Jihoafrické republice) jsou překážkami, které bude obtížné přemoci pro nástup proletářského boje schopného vést vyděděné masy proti kapitalismu. Třídní boj proletářů v imperialistických metropolích a afrických kapitalistických zemích bude v tomto ohledu klíčovým faktorem. Skutečná solidarita, kterou mají proletáři Konga – stejně jako proletáři všech bývalých kolonizovaných zemí – oprávněně očekávat, nemá být humanitární, ale třídní povahy: boj proti imperialistickému drancování, nemá-li zůstat prázdným heslem, musí být zhmotněn v znovuobnovení antikapitalistického třídního boje v hlavních imperialistických zemích. Poté bude možné díky sjednocení proletářů „ovládaných“ a „ovládajících“ zemí na půdě mezinárodní revoluce rozdrtit světový kapitalismus a vydláždit cestu komunistické společnosti na celém světě.

(1) https://www.lemonde.fr/afrique/article/2025/03/19/guerre-en-rdc-rencontre-surprise-entre-les-presidents-tshisekedi-et-kagame-a-doha-un-cessez-le-feu-evoque_6583471_3212.html

(2) https://www.rfi.fr/ fr/afrique/ 20220411- rdc-la- cour-de -cassation- annule-la- condamnation-% C3%A0- 13-ans-de -prison-de- vital-kamerhe

(3) https://www.bbc.com/afrique/articles/c93lwd170l0o

(4) https://www.pcint.org/03_LP/555/555_01_imp-francais-afrique.htm

(5) https://lignesdedefense.ouest-france.fr/ republique- democratique- du-congo- les-coups -de-pouce- francais -aux-fardc -actualise/

(6) https://cd.ambafrance.org/Declaration-Condamnation-de-l-offensive-du-M23-dans-le-Sud-Kivu

(7) https://www.off-investigation.fr/republique-democratique-congo-france-et-minerais-de-sang/

(8) https://www.pcint.org/03_LP/541/541_imperialisme-francais.htm

(9) https://www.off-investigation.fr/republique-democratique-congo-france-et-minerais-de-sang/

(10) https://www.publiceye.ch/fr/ thematiques/ negoce- de- matieres- premieres/ glencore- condamnee- pour- corruption- en- rdc- des- suites- de-la- denonciation- penale- de-public-eye

(11) Tamtéž

(12) Tamtéž

(13) https://www.off-investigation.fr/republique-democratique-congo-france-et-minerais-de-sang/

(14) https://www.pcint.org/03_LP/531/531_congo.htm

(15) „Affrontements bourgeois et appétits impérialistes au Zaïre“, Le Prolétaire n°438 (oct.-nov.-déc. 1996).

(16) https://www.pcint.org/03_LP/531/531_congo.htm

(17) https://www.france24.com/ fr/ %C3%A9missions/ journal- de-l-afrique/ 20250219- r%C 3%A9publique- d%C3%A9mocratique- du-congo- exactions -du-m23 -contre-des-enfants

(18) https://www.afrik.com/ rdc-84- militaires- des -fardc- juges- pour- meurtres- et -exactions- au- sud-kivu

(19) https://www.thenewhumanitarian.org/ news-feature/ 2024/09/24/ drc-beni- region- departing- un- monusco- peacekeepers -leave- trail- abuse- anger

20. březen 2025