Protesty proti deportacím v Los Angeles: varování před budoucností, kterou buržoazie připravuje pro celou dělnickou třídu

Již několik dní probíhají v americkém městě Los Angeles masivní protesty, často násilné a doprovázené tvrdými střety s policií, proti raziím a deportacím prováděným americkou vládou prostřednictvím ICE (Immigration and Customs Enforcement), úřadu obvykle odpovědného za provádění imigrační politiky a částečně i za kontrolu hranic. Podle zpráv v tisku se demonstrace v posledních dvou až třech dnech rozšířily i do dalších měst, jako je San Diego (také v Kalifornii) a Seattle (ve státě Washington na severu země). V Los Angeles se údajně protesty vyostřily poté, co Bílý dům vyslal Národní gardu a Námořní pěchotu s povolením zasáhnout proti demonstrantům a dokonce pomáhat ICE při raziích proti imigrantům.

Ačkoli se tisk soustředí výhradně na ty nejspektakulárnější aspekty protestů a snaží se je učinit ještě senzacechtivějšími pomocí fotografií a videí hořících policejních aut či zakuklených demonstrantů, skutečnost je taková, že tyto protesty se neodehrávají pouze v ulicích a ve formě demonstrací. Samotná CNN informovala o stávkách a stávkových hlídkách v některých továrnách v Los Angeles, kde se agenti ICE pokusili zatknout pracující bez dokladů přímo uvnitř provozů – ti se však spojili s ostatními dělníky na znamení solidarity a zablokovali dokonce i nákladní vozy, které je měly odvézt do detenčních center (1).

Opatření přijatá americkou vládou – hromadné deportace, internace v detenčních centrech, represe proti imigrantům, kteří se pokoušejí překročit hranice, odebírání dětí těm, kteří přicházejí se svými rodinami atd. – jsou nástroje nátlaku, které americká buržoazie již několik let používá proti imigrantské dělnické třídě. Evropský tisk, který hájí zájmy místních vládnoucích tříd, jež jsou nyní v konfliktu s agresivní Amerikou hájící své národní zájmy proti evropským „partnerům“, se snaží přičíst odpovědnost za tuto situaci administrativě Donalda Trumpa. Pravdou však je, že represivní politika a útoky proti nelegálním imigrantům začaly dlouho před Trumpovým prvním mandátem: byl to Obama, kdo – uprostřed stupňování opatření namířených proti proletariátu, jejichž cílem bylo dostat americký kapitál z krize let 2008–2013 – zaměřil svou pozornost na imigranty, a to jak na ty, kteří v zemi žili nelegálně, tak na ty, kteří se pokoušeli dostat do země bez víza. Právě jeho administrativa posílila pohraniční detenční centra, udělila pohraniční stráži bezprecedentní represivní pravomoci a podobně. Trump v této politice pouze pokračoval, zviditelnil ji a zesílil v souladu se specifickým stylem vládnutí, jaký buržoazie požaduje – politikou, kterou americká buržoazie považuje za nezbytnou pro udržení společenské kontroly v zemi.

Samozřejmě nelze problém imigrace obecně chápat výhradně jako problém buržoazie proti proletariátu, zejména v zemi, jako jsou Spojené státy, kde většina buržoazie a maloburžoazie sama pochází z řad imigrantů (samozřejmě za odlišných okolností) a to teprve několik generací zpět. Existuje samozřejmě i imigrantská maloburžoazie, která žije nelegálně, je zapletena do více či méně nelegálních aktivit a je rovněž terčem protipřistěhovalecké politiky – mimo jiné proto, že místní složky ICE jsou motivovány k dosažení minimálního denního počtu zatčení. To však není podstata věci: je zjevné, že represe, zatýkání, deportace atd. mají za cíl zastrašit masy imigrantů, kteří jsou nuceni prodávat svou pracovní sílu výměnou za mzdu – pracovní sílu, která svým extrémním vykořisťováním živí jak šedou, tak legální ekonomiku (což je pokrytecké rozlišení, které buržoazie používá výhradně pro propagandistické účely). Imigrace je v podstatě import pracovní síly ze strany hostitelské země.

Právě proto, že trh práce v zemi původu není dostatečně velký, aby dokázal absorbovat část proletářské populace, která se tak stává „nadbytečnou“, je tato pracovní síla v cílové zemi nucena pracovat za nižší cenu (mzdu), než jaká se platí na legálním a oficiálním trhu práce. Import pracovní síly tedy odpovídá potřebám výrobního systému hostitelské země a její rozdělení na „legální“ a „nelegální“ pracovní sílu slouží buržoazii k rozdělení proletariátu – na domácí dělníky a přijaté, legalizované imigranty – a k vyostření konkurence mezi samotnými imigrantskými proletáři: mezi těmi, kterým je umožněn přístup k oficiálnímu trhu práce v rámci platných zákonů, a těmi, kteří jsou ještě více vykořisťováni, ale skrytě, formou práce načerno a v prekérních podmínkách. Tímto způsobem se konkurence mezi proletáři stále více zostřuje, což malým a středním podnikatelům i velkým kapitalistům umožňuje systematicky stupňovat tlak na celou pracovní sílu – tedy i na tu legální a formálně uznanou.

V kapitalismu není žádný společenský jev vyvážený a pokojný – tam, kde vládne zákon hodnoty a přivlastňování nadhodnoty, vznikají nejrůznější společenské odlišnosti založené na vykořisťování legální i nelegální námezdní práce. Americká buržoazie, jejíž policejní síly jsou jen stěží víc než rozšířenou verzí irských gangů z počátku dvacátého století, si je toho dobře vědoma a spoléhá na tyto společenské střední vrstvy, aby udržovaly přistěhovalecký proletariát pod kontrolou – z jeho nadměrného vykořisťování totiž žijí jak buržoazie, tak i tyto vrstvy. Americká buržoazie potřebuje nelegální imigraci, protože potřebuje levnou pracovní sílu, kterou tato imigrace poskytuje. Nepochybně nemá zájem zůstat bez pracovníků, zároveň ale potřebuje tuto sílu udržet pod dohledem. V období společenské krize, kterou právě prochází Severní Amerika – způsobené křehkou mezinárodní situací a vnitřními poměry, jež se od roku 2008 dále zhoršily – plní útoky proti imigrantskému proletariátu dvojí funkci: na jedné straně zastrašují, disciplinují a izolují proletáře, kteří žijí v neustálém strachu z vyhoštění, odloučení od svých rodin, a dokonce i z legálního únosu svých nezletilých dětí; na straně druhé poskytují celé společnosti – zejména středním vrstvám, ale i takzvané dělnické aristokracii, tedy těm bohatším, mezi nimiž rezonuje nacionalistická rétorika – obětního beránka za společenskou mizérii, jakéhosi společného nepřítele, na něhož lze nasměrovat nenávist, která by ve skutečnosti měla směřovat proti vládnoucí třídě.

Buržoazie – třída, která slibovala individuální svobodu nade vše, a která (ve své revoluční éře) prohlašovala, že vystupuje proti jakékoli formě útlaku ve jménu rovnosti a všeobecného bratrství – přežívá po celá staletí díky rozdmýchávání rasové a národní nenávisti a prostřednictvím rasistické represe. Zatímco v obdobích hospodářské expanze bez omezení dováží pracovní sílu, aniž by jí za její každodenní vykořisťování byla schopna poskytnout jakoukoli právní ochranu, v obdobích hospodářské recese obrací celý svůj politický a policejní arzenál proti pracujícím bez dokladů – zasahuje selektivně, aby mezi nimi šířila strach a podřízenost, a zároveň se snaží zformovat proti nim národní frontu. To je i případ Spojených států, kde si vláda plně uvědomuje, že jak zemědělský, tak průmyslový sektor země ke své konkurenceschopnosti potřebují proletáře vystavené extrémnímu vykořisťování – tedy právě pracující bez dokladů –, a přesto spouští „protipřistěhovalecké“ kampaně, čímž vytváří živnou půdu pro uvalení ještě horších pracovních a sociálních podmínek na tuto skupinu pracujících.

Hlavním cílem této politiky masových deportací, kterou dnes vidíme ve Spojených státech a která však zítra se stejnou drsností znovu zasáhne Evropu, je přesvědčit „legální“ proletáře – ty, kteří nemuseli přelézat žádné zdi ani riskovat život na člunu, aby se stali vykořisťovanými –, že výjimečné zákony, represe a extrémní vykořisťování jsou něco, co se týká pouze imigrantů. Přistěhovalecký proletariát dnes zažívá budoucí osud celé dělnické třídy. Buržoazie ke své existenci jako třída vždy potřebuje vykořisťování pracovní síly. Aby kapitalistický systém vykořisťování námezdní práce mohl fungovat a udržet se, závisí – a vždy závisel – na tom, že dělníci bojují jeden proti druhému, vstupují do stále ostřejší vzájemné konkurence, přijímají čím dál nižší mzdy a horší pracovní podmínky, místo aby se spojili a postavili samotné buržoazii. V dobách krize, kdy musí být vykořisťování námezdní práce obzvlášť intenzivní, se buržoazie snaží uvalit tyto podmínky nejprve na nejslabší vrstvy dělnické třídy – jejím konečným cílem je však vnucení těchto podmínek celé třídě. Tím, že snižuje životní a pracovní podmínky těch nejvíce vykořisťovaných a zároveň brání okamžité reakci ze strany těch dělníků, kteří se zatím těší lepšímu zacházení, připravuje buržoazie veškeré společenské a právní nástroje, jejichž prostřednictvím rozšíří i na ostatní vrstvy proletariátu budoucnost, v níž budou životní i pracovní podmínky ještě horší než dnes – a umožňuje jí to právě konkurence mezi proletáři.

V nedaleké budoucnosti opět zachvátí velké kapitalistické národy válečné vření. Tehdy bude muset proletářská třída – ať už domácí, nebo přistěhovalecká – čelit v celé své nahotě realitě světa, v němž je jí souzeno stát se masem na porážku: bestiálně vykořisťovaným v době míru a hromadně vyvražďovaným v době války. Buržoazie pak bude požadovat nepředstavitelné oběti – a aby je mohla prosadit, využije této konkurence, této rivality mezi proletáři, tohoto návyku proletářů v lepším společenském postavení spolupracovat s buržoazií.

Aby tomu zabránila, má proletářská třída jedinou cestu: třídní boj, nekompromisní obranu svých zájmů – proti jakékoli formě „národní jednoty“, proti jakékoli jednotné frontě s vlastní buržoazií ve jménu společného původu, etnicity či náboženství…

Tento třídní boj znamená rozchod s politikou spolupráce s vládnoucími třídami, rozchod se solidaritou s jejich nacionalistickou politikou, založenou na represi těch nejslabších vrstev proletariátu. Události v Los Angeles samy o sobě nepochybně neukončí desetiletí akceptování politiky mezitřídní spolupráce, ale ukazují, že jedinou skutečnou alternativou pro proletariát všech zemí je vstoupit do boje za obranu výhradně proletářských zájmů – a radikálně se rozejít se zvykem žebrat u malých či velkých buržoů o hladové mzdy.

(1) https://cnnespanol.cnn.com/2025/06/12/eeuu/video/ice-redadas-coches-sector-carnico-ush-trax

14. červen 2025