Francie

Třídní odpověď na útoky proti proletariátu

Vládní hospodářský plán ve výši více než 43 miliard eur, oznámený Françoisem Bayrouem (předsedou vlády Francie do září 2025) toto léto s cílem snížit státní dluh, představuje sérii protiproletářských útoků: od nové „reformy“ podpory v nezaměstnanosti přes snížení důchodů a sociálních dávek, útoky na zdravotní systém, omezování pracovních míst ve veřejném sektoru až po zrušení dvou dnů dovolené, aby se „země dala do práce“ (!), atd. Všechna tato opatření nejsou ničím jiným než „předzvěstí“ „zásadních reforem“ (které zahrnou ještě mnohem tvrdší útoky).

Současně se ani neuvažuje o zpochybnění růstu vojenských výdajů, dotací podnikům či zrušení daní z velkých majetků! Tento plán odpovídá přáním zaměstnavatelských svazů, které jej považují za „první etapu“. Medef (francouzská podnikatelská lobby) předložil 29. srpna návrhy dopadových opatření k „odblokování ekonomiky“ – prostřednictvím škrtů v sociální oblasti (snižování důchodů atd.), dalším snižováním daní placených podniky, zrušením více než milionu pracovních míst ve veřejném sektoru atd. V obtížné hospodářské situaci, poznamenané zostřením mezinárodní konkurence, jejímž důsledkem je i zvyšování cel, jsou francouzští kapitalisté – stejně jako jejich protějšky v jiných zemích – nevyhnutelně tlačeni k zintenzivnění útoků proti proletářům: ve skutečnosti právě z jejich vykořisťování čerpají své zisky. Sociální výhody, dříve poskytované za účelem udržení sociálního smíru, jsou dnes považovány za nesnesitelné překážky, které musí co nejrychleji zmizet: sociální válka proti proletářům je perspektivou, kterou buržoazie slibuje – stejně jako válku vedenou na bojištích!

Hasiči sociálního konfliktu přispěchali na pomoc

Od oznámení Bayrouova plánu se odborová vedení snaží rozptýlit nespokojenost a zabránit jakémukoli skutečnému boji. Aby dosáhla „okamžitého opuštění“ cílů plánu, spustil „Intersyndicale“ („kartel“ tvořený největšími odborovými federacemi)… petici! Když pak iniciativa „zablokujme všechno 10. září“ našla rostoucí odezvu, vytáhl na světlo tradiční „den akce“ na 18. září, aby mobilizaci v zárodku zastavil. Tento postup se už osvědčil, když byl hněv obzvlášť silný: tříštit boje, izolovat nejbojovnější sektory, čas od času vyhlásit dny akce s předstíraným cílem „budovat trvalý proces“ (sic) (prohlášení odborové konfederace CGT z 27. 8.) – spoléhají se tedy na nevyhnutelné vyčerpání pracujících. Takto „Intersyndicale“ zmařil všechny velké boje posledních let, počínaje bojem o důchody. Levicové strany se mezitím, v čele s LFI (Nepoddajná Francie), nakonec k oné iniciativě veřejně přihlásily – s větší či menší váhavostí a opatrností, rozpolcené mezi obavou, aby nepůsobily „nezodpovědně“, a strachem, že se dostanou do rozporu s vlastním voličstvem. Prohlášení LFI na podporu generální stávky nás však nesmí mást; aktivisté LFI se stejně jako ostatní snaží využít mobilizaci k čistě volebnímu a institucionálnímu cíli: svrhnout vládu prostřednictvím hlasování o nedůvěře a dosáhnout nových voleb s vyhlídkou na návrat levicové vlády k moci

Proletáři nesmějí důvěřovat těmto podvodníkům: zkušenost ukázala, že levicové vlády byly vždy servilními služebníky kapitalismu!

Třídní odpověď

Proletáři nejsou navždy odsouzeni k tomu, aby bez reakce snášeli útoky kapitalistů a buržoazního státu: disponují potenciálně obrovskou silou, protože právě jejich práce udržuje kapitalistický systém při životě. Aby se však tato síla promítla do skutečného boje, je nezbytné rozbít všechna pouta se služebníky kapitalismu, kteří je paralyzují a klamou sliby o „jiném ekonomickém plánu“, „jiné politice“, „jiném rozdělení bohatství“, „jiné vládě“ — tedy s těmi, kteří ponechávají kapitalismus v podstatě nedotčený a spokojí se s provedením více či méně významných reforem. Kapitalismus se nedá reformovat: buď s ním bojujeme, nebo se mu poddáme!

Proletáři nemají co bránit na národní ekonomice, jejíž problémy nejsou jejich problémy. Nesmí dnes přinášet oběti za účelem snižování dluhu či zvyšování konkurenceschopnosti podniků, tím méně zítra prolévat svou krev na obranu národa. Musí výhradně hájit své třídní zájmy proti buržoazii a kapitalismu, aniž by se nechali zastavit demokratickými, pacifistickými a nacionalistickými iluzemi o existenci „vyššího zájmu“ údajně společného všem třídám „lidu“. Nelze důvěřovat organizacím jako „Intersyndicale“ či stranám, které šíří tyto iluze: tyto organizace sabotují všechny boje, jež se vymykají politice třídní spolupráce a ohrožují dobré zdraví ekonomiky. Proletáři se mohou spolehnout pouze na své vlastní síly, své odhodlání, svou bojovnost, svou schopnost se organizovat a bojovat třídními metodami a prostředky: stávky co nejširšího rozsahu, jednota v boji všech proletářů – mužů i žen, mladých i starých, Francouzů i přistěhovalců, zaměstnaných i nezaměstnaných –, cíle, které se neomezují jen na zrušení plánovaných opatření či parlamentních machinací, ale útočí na samotný kapitalistický systém.

• Za obnovení a zobecnění proletářského boje!

• Za obnovení třídních odborových organizací a třídní strany!

• Za mezinárodní komunistickou revoluci!

5. září 2025