Česko: Ať už 3.–4. října 2025 vyhraje kdokoli, vítězem budou buržoazie a kapitál. Proletariát ponese břímě.

Proti volební frašce, za návrat k třídnímu boji !

Buržoazní demokracie není neutrální pole, ale forma vlády kapitálu. Nohsledové z řad odborníků a drobných obchodníků pouze sekundují. Házení lístků do urny není prostředkem k obraně zájmů pracujících, ale mechanismem, jak je udržet v pasivitě, připoutat k politice spolupráce mezi třídami, k iluzím osobnostní a volební politiky a odklonit od nutnosti vlastní reorganizace a přípravy na třídní boj.

Dva volební bloky – SPOLU s ODS v čele, STAN, Piráti na jedné straně a „suverénisté“ s ANO v čele, spolu s SPD, Motoristy aj. na straně druhé – se liší pouze stylem a rétorikou, nikoli politickým obsahem. Výsledek bude stejný: krizi zaplatí pracující a buržoazie bude i nadále shrabovat zisky.

Pravice (ODS/Lidovci atd.) je zodpovědná za všechny nejtvrdší útoky na mzdy, důchody, odbory a stejně jako za prosionistickou a proizraelskou politiku podporující vyhlazování Palestinců. Klaus 1994: odbory ztratily právo přerušit práci z důvodů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; Topolánek 2008: zvýšení minimálního doby pojištění pro důchod z 25 na 35 let; Nečas 2011–12: růst důchodového věku nad 65 let, II. pilíř (soukromé důchodové spoření), protiodborové novely; Fiala 2024–25: návrat ke zvýšení důchodového věku až na 67 let, „flexi-novela“. Levice (sociální demokraté) takové útoky nikdy zásadně neodrazila: Paroubek 2006 nezměnil Klausovu novelu z roku 1994 (po třech předchozích levicových vládách!); Sobotka 2017 sice zrušil II. pilíř, ale růst důchodového věku zastavil až těsně před volbami (když ANO prosazovalo pružný model podle délky dožití!). Žádná levicová vláda od roku 1991 – a bylo jich pět plus jedna koaliční s ANO – neodstranila restrikce stávky omezující ji pouze pro uzavření kolektivních smluv a pouze s předběžným oznámením a povinností zajistit fungování s ohledem na „život nebo zdraví“!

ANO a „suverénisté“ slibují „alternativu“, ale zachovají zavedený rámec a přidají rozdělovací agendu: útoky na migranty, menšiny, ženy, ochranu životního prostředí. Po pádu zkorumpované ČSSD si systém vystačí se dvěma bloky k ohlupování proletariátu.

Celý rámec volebního „plebiscitu“ – „demokracie a prozápadní směřování“ proti „autoritarismu a proruské orientaci“ – je falešný. Není to nic jiného než o soupeření dvou frakcí buržoazie o řízení téhož státu. Média přehánějí, když hovoří o „střetu civilizací“, aby zakryly realitu prekarizace zaměstnání, růstu cen, zhoršování zdravotních a sociálních služeb a skutečného poklesu životní úrovně.

Stát udržuje sociální smír dvojím způsobem: na jedné straně dotacemi a sociálními dávkami, které tlumí nespokojenost pracujících mas, na straně druhé trafikami, jimiž si připoutává odborový aparát a reformistické vůdce, aby působili jako spolehliví agenti buržoazie uvnitř pracující třídy.

Demokracie do sebe vstřebá vše – i dřívější „extremisty“. Pro všechno se v ní najde místo – kromě nezávislého třídního boje. Buržoazní politika se zakládá na rozdělování proletariátu: útocích na imigranty, menšiny, ženy, militarizaci ulic kvůli údajné kriminalitě.

Buržoazní stát v roli „hodného policajta“ chce pozitivní integraci, spolupráci mezi třídami, demokratickou formu participace; v roli „zlého policajta“ preferuje železnou pěst, útoky na zahraniční proletáře, na ženy, které se bouří proti hůře placené práci a proti „druhé směně“ doma, kde zdarma připravují novou generaci pracovní síly k vykořisťování, na menšiny, rozsévání rozdělení… Oba pracují na tom, aby odvedli proletářský hněv od skutečných viníků: kapitálu a jeho státu.

Ve volbách 3.–4. října 2025 nemá proletariát co získat. Nejde o „menší zlo“, jde o výběr ředitele téže věznice. Ale nejde jen o „formální“ neexistenci alternativ: demokratické volby jsou otupující fraškou.

Třídní, antikapitalistická a v konečném důsledku revoluční volební abstence není pasivitou, ale aktivním politickým odmítnutím volebního cirkusu spojeným s politickou prací pro znovuoživení třídního boje: prací na obnově třídně orientovaného dělnického sdružování, na využití organizačních a materiálních prostředků stávky jako základního nástroje dělnického boje, rozšíření aktivit na pracovištích a v ulicích, a to jak proti zástupcům politiky spolupráce mezi třídami uvnitř samotné pracující třídy, tak proti represi.

Taková práce by byla naprosto marná bez jasné antikapitalistické a třídní orientace a bez přípravy třídní komunistické strany, v kontaktu s dělnickou třídou a jejím každodenním bojem proti kapitalismu a buržoaznímu útisku.

Toto zaměření logicky vylučuje jakoukoli frontu s buržoazií, ať už demokratickou, „levicovou“ nebo „antiimperialistickou“.

Proti volební frašce! Za obnovení třídního boje!

Dva volební bloky, jediný pán: kapitál!

Za jednotu proletariátu nad sektorovými, národními a rasovými děleními!

17. září 2025